Víkend v Tajnůstkově

Zatím nejlepší víkend z lezecké stránky roku 2010. V sobotu ráno nabíram Pavlika se Štěpindou na Malý Skále a razíme do Tajnůstkova, kde mám rozdělaný projekt z loňska + tam chci ještě přidělat nějaké nové směry. Nejprve pokácíme pár stromečků, co nám zasehují do projektu a já se navazuju a valím do míst, kde jsem si loni zavrtal a kam chci dát první kruh. Po chvilce tlučení a temováni je kruh usazenej a já můžu pokračovat v lezení. Zezačátku si myslím, že bude třeba dát ještě jeden kruh, ale pak se mi nějak podaří se hecout a dolezu tu hranku už bez kruhu. A vznikne nádherná cesta "Překližkoví dinosaur" za VIIb. Pod vrškem je lepší nepadat, jelikož hrozí podlaha. Jako další směr volíme jednu krásnou linku vlevo. Vysílám Pavla, aby dal první kruh. Jemu se ho podaří vyhnat pěkně vysoko. Poté se tam vystřídáme a já chci odlézt na vršek. Hned nad kruhem je svižné lezení za VIIc a tak tu máme novou cestu "Sexualní harašeni" + jednu variantu- odlez od prvního kruhu šikmo doleva do staré VII od Pepise s názvem"It´s OK, to be gay" za VIIb. Tři prváčky by pro dnešek stačily a tak razíme na Zbiroh na chalupu si něco ugrilovat a popít nějaké to vínečko. Ráno se domlouváme s Háčkem, aby dorazil, že půjdem zase do Tajnůstkova něco natlouct. My tam jsme dřív a tak stihnu udělat jednu cestu než dorazí zbytek výpravi. Nazvu jí "Cihložrout" za V. A pak už razíme na prvovýstup prvovýstupů, na Zmoklou věž údolní stěnou. Já vylezu zavrtat a namlátit první kruh, potom pouštím do akce Háčka, aby zkusil vyhnat ten druhý, co nejvýš, ale bohužel se mu nedaří udělat boulder nad prvním a tak mně zase pouští do akce. Mně se ho podaří udělat a dolezu do míste, kde jde sice skvělá smyčka, ale bohužel materiál zde je tak křehký, že bych do ní padat nechtěl. Tak se rozhodnem zde natlouct druhý kruh. Během chvilky je hotovo a teď už Háček může nastoupit a vyhnat ten třetí co nejvýš. A taky jak píšu tak se mu podaří ten kruh vyhnat až pod záverečnou stěnku na vrchol.
Z pod toho třetího kruhy bych nikomu nedoporučoval padat, jelikož tam šli jen dvě ne úplně tutové smyčky a pád by byl buď na zem nebo kousek nad ní! Potom Háček k sobě dobere Pavlika, kterýmu necháme slíznout onu Prvovýstupcovu omáčku a necháme ho odlézt na vršek. A vznikne nádherná routa "Údolní pařba" za VIIc(realně suškovskejch VIIIb). Nakonec ještě vznikne krásna "Original variante" za VII tyhle cesty. Potrženo shrnuto: za dva dny zmizelo 6 kruhu na 4 cesty a dvě varianty! Savana

Hungaria

Jednou takhle při telefonovaní s Mírou mi nabídne, jestli bych s ním nechtěl jet do Maďarska, že tam jede na služební cestu. Bez velikého váhání mu jasně a stručne odpovím, že chci! A tak Míra začne slídit po internetu a hledat skalní oblasti Maďarska. Podaří se mu najít jedna vápencová oblast nedaleko Budapeště, kam on razí na dva dny na pracovní školení. A tak už zbejvá jen poslední věc a to sehnat si k sobě spolulezce. Naštěstí to nebyla ani taková námaha a Pavlik přikejvne, že jede taky. Odjezd je jasný na neděli večír a návrat v úterý večír. My s Pavlikem ještě k tomu prolezeme celý víkend na Malý skále. V sobotu si vylezem asi 10 cest na Kalichu, z toho dáme druhý přelez jedné 18 let staré cesty. Večír si dáme grilovačku na Zbirohu u Jiřinů a druhý den razíme na Sušky. Zde dáme asi tři cesty a jedem si domů sbalit na velkej Salewa Hungari Trip. Večír naházíme už jen věci do Vivara a valíme. Cesta utíká rychle! Přespáváme kousek za Bratislavou a v ponděli ráno okolo desáté nás Míra vyhazuje. Pod onou oblastí! Čeká nás už jen 15 minut chůze panenskou přírodou. Míra nás opouští se slovy: " Tak snad to najdete a ty dva dny tu nebudete bloudit po lese". Ale my jsme kluci šikovný a na skály máme čuch. Po chvilce je nacházíme. Hned si postavíme stan, jelikož jsou zde časté deštové přehánky. Pak se zorientujeme v cestách a valíme lízt. Jenže co buch nechtěl a čert nám přál. Jak jsme blblci lezli celý víkend a já ještě asi tři dny v týdnu předtím, tak máme lehce prolezený prsty. A místní vápno je hodně drsné a kousavé. Zkouším si nějak 7c a dvě 7b+, ale bohužel kůže na prstech mi nedovoluje je přelízt na kusovku, asi jsem měkkěj :-( Odpoledne si hodíme s Pavlikem na sluníčku dvouhodinovího šlofíka a navečír razíme na průzkum okolím a hlavně nasbírat nějaké dřevo na večír.Večír si zapálíme pěknou vatru pod skálama, chvilku posedíme, pokecáme a razíme spát. Přes noc se přes nás přežene šílená průtrž deště a tak se bojíme, že ráno nepůjde skoro ani lézt. Naštěstí je to tu dost převislé a do té jedné cesty, na kterou máme dnes zálusk až na dva chyty nespadne ani kapička. Po pár marných nebo nadějných pokusech dorazí Míra. Vyleze si dvě cesty a my můžem vyrazit směr Čechy. Cesta domů proběhne vcelku vklidu až na to, že se nám v Maďarsku začne cvrdlikat v předovce a poté zní zmizí 6 převodový stupěň. A na pětku se dá jet pouze pod 130Km v hodině, jinak v tom šíleně rampluje. Naštěstí se mi podaří dořídit v pořádku domů a okolo jedné hodiny zaléhám do pelechu.

Duben: lehoučka rekapitulace

Duben byl měsíc deštivého počasí, ale přece jenom se podařilo někde něco povylízt a zavítat i na ten písek. Dokonce jsme se s Háčkem velkou náhodou vydali zalízt na Modřín. To mi takhle jednou ráno píše Háček sms ve smyslu, jestli nevymyslíme nějakou lumpárnu, tak mu odepíšu, ať se staví, že v tom nevidím problém. Když debatujeme u nás před barákem, tak se z protějšího baráku vyvalí Šatavis a vnukne nám nápad. Ať s nima vyrazíme na dva dny směr Modřín. Bez velkého váhaní na sebe s Háčkem juknem a řeknem jedem. Za dvě hodiny už stojíme na parkovišti pod skalami, kde je spoustu kaluží a brutální mokro. Šatavis nás ale uklidní, ať se nebojíme, že věže budou suchý! A tak balíme vercajk a valíme směr skály. Šatavis se pouští s Havlisem do nějakejch prváču a my se jdem rozlízt. Nejprve si vyberem na pohled krásnou cestu shodou okolnosti od Šatavise, když jsme v půlce, tak se dozvídáme, že to je IXb. Což na rozlez není ideální. Takže si pověsíme u 6. háku pytel a valíme dolů. Pokračujem směr Tisá a narážíme na krásnou věž. Jméno už si nepamatuju, ale vim, že si na ní vylezem nádherný klasický VIIb "Jížní střední cestu". V tý se krásně s Háčkem vystřídáme a valíme na něco dalšího. Večer se přesuneme do Tisé do hospody, kde posedíme pár hodin jako jediný štamgasti. Ráno se probouzíme se sluníčkem na terase před hospodou a valíme zase do skal. Šatavis a Havlis jdou něco tlouc a my valíme do Anglickýho parčíku. Zde vylezeme X cest. Přesný množství už nevím, přece jen je to dlouhá doba! :-D.

O pár dní později vyrážím s Barčou pokoušet nějaký ty bouldry, co jsem si vyhlídnul u Jizery. Zima je suprová, takže tření přeje, ale bohužel si v prvním bouldru během pár minutek roztrhu prst a tak s Barčou volíme ústup, jelikož druhý den jedeme směr Zbiroh a poté na otvíraní skaláku. V sobotu ráno mi volá Rockhans, jestli se k nám může připojit a jet s náma lízt. Tak se domluvíme na druhou hodinu, že vyrazíme. Na Zbirohu začnem nějakou novou VII od Pepise na Sněm, potom si dáme jeho starý VIIb "Štasný Jim" taktéž na Sněm. A razíme dál směr Šnek, kde máme sraz se Štěpindou a Pavlikem. Cestou ještě zkusím VIII na Adršpašský masiv od Špeka, ale pod druhým kruhem je moc vlhko a tak po pár odskokách volím ústup. U Šneka nás doběhne Háček se Žábou. Já si jdu s Pavlikem vylízt Sicilské klaní za VIII, pěkně na OS. A Háček mezitím vytáhne VIIb na Mušli. V tom se ale udělá Rockhansoj a Žáboj zle ze včerejší kalenice a volí ústup směr Rokytnice. My s Háčkem a Barčou ovšem nevyměknem a razíme na Otvíraní skaláku. Akce je to dle očekávaní vydařená, a proto si ráno jedem na koupák spravit žaludky česnečkou. Háčka zde necháme a rázíme s Barčou opět na Zbiroh. Barču nechám na louce se učit a valim do skal za Wattem. Ukážu mu pár místních skvostů a valíme domů. Barča odjíždí domů a já se chystám v týdnu jít navrtat pár dalších cest na Vodní kačku.






Padání 2010
Víkend potom vyražíme s Pavlikem na Padaní. Do auta sebou berem Matouše Pokornýho a Báru Kubatovou. Vyrážíme už v pátek navečír, aby jsme v sobotu nemuseli brzo vstavát. V sobotu se vydatně nasnídame, razíme se zaprezentovat a hurá do skal. Letošní Padaní vypadá vcelku vydařeně, šutry blízko u sebe, vysoký s nádherejma bouldrama a podaří se nám tu i několich těchto skvostných linek vylízt. A k tomu ještě vidět světovou elitu kosit bouldry, o kterých se mi ani nezdá!

Objevování skal v mém okolí

Počasí nám o víkendu moc nepřeje a tak se rozhodnu dnes prozkoumat okolí Jizery a najít tam nějaký ty skály. Vezmu sebou Rockhanse, který má nějaké ty tipy a razíme. Nejprve jdem na pravý břeh Jizery hluboko do lesa, kde nalézame několik skalek břidlicového materiálu, kde je velký potenciál prvovýstupů. Sice spíše lehčí, ale přesto krásný. Dokonce jsme našli dva staré borháky takže tu už nejspíš kdosi s harrachovských lezců kdysi pobíhal. Několik ilustračních fotek zde:Poté jsme se vydali prozkoumat jednu skálu, o které vím už dlouho jelikož je nedaleko Drytoolove oblasti Na mejtě. Tato skála má podobný materiál jako je jizerská žula. Vede zde na ní jediná cesta po dvou hodně starých rezavých skobách!
No a cestou domů jsme ješte zaběhli na levý břeh Jizery. Zde jsme narazili na několik bouldrových šutrů s krásnými možnostmi lezení. Hned v týdnu se vydám něco očistit a oprášit! V této budoucí bouldrové lokalitě je i několik okrajových skal s výškou okolo 15 metrů, na které by šlo i něco vynejtovat: posuďte sami:

Práce na nové oblasti+Bezdečín a konečně nějaká ta Qvakeřina

Na středu jsem se dohodl se Šatavisem, že půjčí vrtačku a vrtnem něco nového na Vodní kačce. A tak po dohodě jsme se tam sešli Šatavis si dal první přelez "Skrblíka" a potvrdil, že by to mohla být 9-, pak si ještě dal stylem Flash "Rampu McKvaka" a "Ňoumu". Když jsem začal vrtat novou cestu s potenciálem na nejtežší cestu Krkonoš, tak dorazil ještě Vrkouš a dal si všechny cesty. Bohužel "Skrblika" a "Rampu McKvaka" jen AF. Po pár minutách usilovného vrtání a čištění, pustím Šatavise do mého nového projektu, jelikož já zde už smrdím 6 hodin a jsem promrzlí na kost. Zatím se nepouštím do krokováni. Šatavis se během chvilky dostane k poslednímu postupovému jištění a zde se mu nepodaří vyřešit zbylé kroky ke štandu. Odhadovaná klasa 7c+.
Já si nechám vrtajdu ještě na druhý den u sebe a razím navrtat další cestu tentokrát ubíhající sokolík. Jenže co čert nechtěl. Každej by si myslel, že když strčí baterku do nabiječky a něco na ní bliká, že bude nabíjet. To jsem si myslel i já a tak po celém večeru nabijení ráno popadnu vrtajdu vsunu baterku a razím směr Vodní kajda. Připravím si vše potřebné, naslaním do stěny, vemu vrtajdu, udělám vrrrrrvrrrr a po 5 sekundach zatočení vrtačky zjistím, že je prázdná baterka a že asi musím všechno sbalit a jet domu nabíjet :-D. Za dvě hodiny jsem zpět a jde skoro všechno jak po másle až nato, že roztemuju jednu matku a kvůli tomu sem budu muset i zítra s pilkou a o kousek zkrátit jištění.
Na pátek jsem se dohodl s Kubou Kralovičem a tak ho v 9 ráno nabíram a razíme. Přes noc nám krapek zapršelo a tak je stěna lehce zavhlá. Nejprve si dáme Rampu.kde mně pěkně zmrznou prsty. Pak se pustíme do Ňoumy, který Kubovi příliš nesedne a přijde zde o veškerou svou sílu. Pak se vydám s pilkou uříznout ten šroub. Což se mně podaří, akorátže bude ještě potřeba lehe zapilovat, jelikož tam nejde nandat nová matka(achjo to jsou problémy a zdržování). Pak se pustím do mého projektu. První bouldry se mně daří vyřešit rychle, ale po pěkném kousku lezení nastane těžký bouldr po malých jebkách a dnes poněkud vlhkých. Tak se nechám spustit dolů. Projekt je pěkný lezení, tak za 9- do bouldru a pak příjde bouldr tak za 7A+-B. No ale přece jen se podařilo něco přelézt. Udělal jsem logickou kombinaci a to: začněš lézt projektem první tři presky a pak odbočíš doleva do Skrblíka, kde se objevíš v madle pod bouldrem a dolez nahoru. Na třetí pokus se mně to povedlo přeběhout a tak vznikla nová cesta "Hamoun" 9-. V jednu hodinu vyrážím směr Bezděčí, kde mám sraz se Samešákem. Dáme pár lehčích cest do VIIc a mizíme domů. Já se ještě cestou zpátky zastavím na Kalichu, kde přelezu: "Ježkovi oči","Aginovou" a "Čistírnu" na Ježka. Mám radost i z Hore zdarky, která se mně zde povedla ukořistit. Poté se ještě proběhnu na vyhlídky cestou vylezu na Koraka "Západní" a ejhle zase Savana :-). Pak začne vydatně pršet a tak volím ústup domů na pivo.

Konečně jaro

Hned druhý den aprílového měsíce nám počasí ukázalo zač je toho loket a zase nám začlo chumelit.... a tak z lezení venku nic nebude, a proto beru Marka a razíme pracovat na Vodní kačku. Jelikož vršek je celý porostlý mechem, z kterého neustále stéká tající sníh a zamokřuje většinu cest, rozhodli jsme se dnes vzít do ruky krumpáče a lopaty a vrhnout se maličko upravit ten zelený porost. Po dvou hodinkách házení a praní se s totalně promrzlou hlínou se nám podařilo částečně omezit stékaní do cesty. Pak se vydáváme ještě na obhlídku okolních skal. Podaří se nám najít ještě dvě skály, na který by šli nějaký ty cestičky- zde přikládám ilustrační foto z mobilu.Druhý den nám konečně počasí přeje a my se vydáváme směr Paňťák, kde se máme sejít s Mirou a Pavlikem. V Železném brodě mně začne drnčet v kapse mobil s infem, že je Paňťák totalně plnej a Sušky jak by smet. A tak volíme náhradní plán a to Bezděčín, který je odsaď nedaleko. Po příjezdu hned pádíme do skal. Zde je liduprázdno a krásně ticho. Hnedle vybalujem vercajk a pouštíme se do lezení. Vylezeme zde: Vzudšnou cestu VIII,Hráčskou vášeň VII, Opilcuv sen VIIc, Raport VIIIb a s Mírou dáme trapný pokusy pěkně na toproupek v Šatovisově Xb. Pak už hurá domů. Kluci se ještě před zastávkou domů odpojí a razí směr Sušky. Další den když se brzy ráno v 11 hodin vyhrabem z postele a na snídanoobědváme vyrazíme zase na Vodní kačku. Já Markoj nacvakám "Rampu McKvaka" 7+ Pak si přesedu do vedlejšího zatím projektu a chystám se ho nafotit. V prvním ostrým pokusu mu přemrznou prsty a bohužel padá v bouldřiku. A tak pustí Barču která se krásně probojuje spodní mokrou pasáží, ale bohužel v půlce cesty jí totalně přemrznou prsty a tak se nechá spustit dolů. Na řadu opět nastupuje Marek, který se v tom tentokrát projde jako by se nechumelilo a je tu hnedle druhý přelez této krásne cesty:D. Potom se už já pouštím do krokování a čištění mého projektu. Spodní část jde v klidu, pak příjde ono hluché místo, v kterém delší dobu laboruju, ale nakonec příjdu na správný program a postupuju v mém průstupu dál. A za chvilku jsem až u řetězu a jsem nucen jet dolů a domů, jelikož mý oba spolulezci jsou promrzlí na kost(úměrně tomu, jak dlouho dole čekali). Říkám si škoda, možná by to dneska pustilo, ale co zejtra nebo pozejtří bude taky den. Hned jak přijedem domu hodím sprchu, zalezu do postele a koukam na něco na počítači. A v tom mě bleskne hlavou, že ono je dneska vlastně 4.4., což je poměrně krásný datum a pak mně ještě napadne, že by mohlo do zejtřka zachcat a mohl bych zas pár dní čekat než to vyschne. A tak uplácím Marka bílou čokoládou a vyrážíme opět a zase směr Vodní kačka. Hned se pouštím do onoho projektu, cvakám jeden nejt za druhým, odfukuju, pak si mocně zařvu v bouldru a on pustil. V duchu si řikám" hlavně to teď neposer, víš jak to umíš!! Zklidni se a lez opatrě dál." Ale co čert nechtěl z dobrýho madla po prvím bouldru následujou težší kroky. Až k řetězu se leze po oblinách a nechce to uspěchat. Jenže já magor jsem to uspěchal, blbě šáhnul a fuk ho dolů. V tom se celým údolím Jizery hrnou sprosté nadávky a výkřiky. Nechám se spustit dolů, lehce se uklidním, namotivuju se a valím bez zastavení jen z dvouma malýma zaklepaní až k řetězu, který cvakám a mocně si zařvu, že se to podařilo. A je tu krásna lajna nejspíš za 9- s názvem "Skrblík".

First ascent

A je to tu.... na podzim se mě podařilo navrtat jednu krásnou skálu poblíž mého bydliště s krásným názvem Vodní kačka. V říjnu jsme zde vytyčil zatím 3 lajny, ale pro nepřízeň počasí se mně již žádna nepodařila přelízt. Až dnes hned po návratu z Letohradu beru šváru Marka a razíme směr Vodní kačka. Ze záčátku jsem dosti zklamaný, jelikož pod skálou leží ještě sníh a ze skály stékají proudy vody z roztáleho sněhu. No ale přeci jen se pustím do úplně pravé cesty. Nejprve jí prostoupím AF okartáčuji chyty a řádně napudruji. Pak to narychlo z půlky zkusim a šup hnedka skoro bez problémů udělám všechny kroky. Tak rychle dolů a pustit do toho Marka na druhym. Ten se v tom hejbe vcelku obstojně, jen furt něco mele o přemrzlích prstech, ale až na klíčoví místo to vcelku přeběhne. Tak se pak pouštím do prvního přelezu sice jen PP. První jištění je zhruba ve 5 metrech a k němu se leze nepříjemným mokrem a lehkým bahýnkem. Pak následuje očištění lezeček a praciček na polici a může se jít nato. Během pár kroků jsem v klíčovím místě lehce zaberu šup hup cuk a jsem u štandu cvakám a frčím dolů. A nová cesta je na světě s názvem "Rampa McKvak" 7+. Hned do toho naháním Marka, ať to má druhý přelez, ale bohužel mu v bouldru přemrznou prsty a on vyměkne a z malé bekendové lišty padá :(. Poté ještě AF prostoupím cestu úplně vlevo s názvem "Ňouma" 6, která je totálně zatím mokrá a v jakoby OS stylu si sedám pod štandem, jelikož mi lezečky kloužou jak namydlenej blesk a bandasky mi rychle zatekly. Tak až to povyschne se to přeleze na kusovku, ale klasa se určo nezmění. Pak už mně čeká ozkoušet jen jednu cestu a uvidíme... no a snad tam ještě něco navrtám, místa tam je dost.. Už se nemůžu dočkat na svůj letošní první prváč na písku Hore zdar a ať to leze v letošní sezoně!!! Jo hned odtamtud jsme jeli na stěnu do Vrchlabí, kde jsme se pěkně dolezli!

Rekapitulace zimy a přechod na jaro

Letošní zimní sezóna zdála se mi poněkud podivná, nebyla moc velká chuť zatloukat motyky do ledu a ani je věšet na skálu. Ale přeci jsem občas někam zavítal, ať už na ledy nebo s taťkou na mejto. Převážnou část zimy jsem pracoval jako vlekař, a proto nebyl čas na jiné lezení než na stěně. Jednou jsme se však s mým spolupracovníkem Háčkem domluvili, že si uděláme takovou zábavnou noc v duchu alpské trilogie… A tak se to nějak sešlo a my seděli v autě a řítili se směr Malá Skála a poté Pantheon na věž Mnich. Pod věž jsme se postavili v 19 hodin, a tím mohla začít naše akce. Rozžhavili jsme si čelovky, nandali sedáky a rukavice a pořádně utáhli boty, aby nám ten sníh nezapadal do nich. Po uvážené dohodě vyrazil na prvním konci lana Háček. Cesta, která se v klasických podmínkách dá přeběhnout za 5 minut, mu trvala více jak jednu hodinu. Náš výstup nám ztěžovala černá tma, která vždy doprovází zimní noc, 5O cm čerstvého prašanu a v neposlední řadě okolní teplota, která byla hluboce pod bodem mrazu a to celých -18°C. Když se nám obou podařilo dobýt vrchol, nastal další problém, a to najít pod těmi litry sněhu vrcholovou knížku. Pátrali jsme bez mála 30 minut, když už jsme začali ztrácet naději, a v tu chvíli vykřikl Háček: „Mám ji!“ A ze mně spadl ten stres, že se nebudu moc zapsat a že nebudeme mít letošní první Horezdarku. Po rychlém a bezpečném slanění už zase sedíme v autě a řítíme se na Suché skaly k věži Samotář, kde nás čeká z hlediska obtížnosti nejtěžší výstup a to „Directisima“ za VIIc po poměrně malých chytech. Cestou k Samotáři míjíme spadlou lavinu a brodíme se až po kule v tom bílém marastu. Naše dohoda o tom, kdy kdo co bude tahat, byla vcelku jasná. Tři cesty dva lezci, nezbude nám nic jiného než se v téhle cestě vystřídat u kruhu. A tak Háček dobude kruh a já jsem s lehkostí a ladností sněžného medvěda během pár minutek u něj. Oba si říkáme, že je opravdu kosa, karabiny nám přimrzají ke kůži, div se nám netvoří popáleniny mrazem. No co nebudu to zdržovat a vyrážím směr vrchol. Levačkou chytnu lištičku, pravou podrtím prstovku, hop, skok a zachvění. Už jsem v podvrcholové horizontální spáře, kde dám žábu a nemůžu vypadnout. Snažím se laborovat, jak se asi dostanu na vrchol, jelikož na vrcholové hlavě je nejmíň 50 cm sněhu a ze zmrzlými pařáty se mi nedaří vyhrabat slaňák, natož nějaký chyt. A proto se vydávám opatrně k Háčkoj (letem skokem), kde si vezmu rukavice, strčím je do pusy a opět chytím levačkou lištičku, pravačkou podrtím prstovku hop, skok ,zachvění, sklouznutí nohy a jsem v žábách, kde se mi podaří nějakým způsobem nandat rukavici a na druhé sáhnutí vyhrábnout slaňák ze sněhu. Poté už jen k sobě doberu Háčka, který je jako já, zmrzlý jak kočičí hovno v Himalájích. Rychle a kostrbatým písmem se zapíšeme do vrcholovky, slaníme a brodíme se k autu. V autě dávám topení na maximu a pomalu začínáme rozmrzat. Teď už před námi stojí jen v Železném brodě na Kozinci vylézt na Botu a budeme moc považovat akci za úspěšnou. Ale nebudu předbíhat. Cesta ze Sušek na Kozinec trvá přece jen několik minut a nám se v hlavě objevují myšlenky, jestli to má cenu se takhle huntovat, mrznout a to všechno jen pro dobrý pocit. Jelikož jsme ale oba velmi hrdí lezci, naše myšlenky zůstanou pouze v hlavě a neprojdou skrz ústa do uší kolegy, a proto se za pár minut řítíme slušným tempem nahoru k Botě. Během chvilky už jsme navázaní a lezeme na vrchol. Od začátku akce už uplynul pěkný kousek času a na mobilu mi to ukazuje 23 hodin a nějaký drobný. Takže rychlý zápis do vrcholovou, která ležela taky pěkně zahrabaná pod sněhem a šupky dupky dolů k autu a hurá do postele. Přece jenom ráno musíme být oba na vleku a sloužit lidu……..

O pár týdnů později se začíná oteplovat a mně se honí hlavou zase nějaké to lezení, ale tentokrát už v teple a na sluníčku, a tak vyrážím bouldrovat na Škrovád. S sebou si vezmu moje zlato a jejího otravného bratříčka a frčíme. Dojedeme až v odpoledních hodinách, tak nemáme moc času něco vylézt. Sice je krásně a nějaké bouldry, v kterých se hejbám, lezu jen v tričku, ale to bude prý jen tím, že jsem z hor a mám jiné teplotní měřítko. Marek s Barčou se tedy jen skály dotknou a nakonec se rozhodnou nelézt. Mně se podaří něco uchvátit, něco nakrokovat a razíme domů. O necelý týden později se u nás běží skialpový závod. Celý týden jsme se všichni těšili nato, jak bude azuro a teplíčko, když už je ten březen. Ale Krakonoš, Bůh a Červená Karkulka to chtěli jinak. Takže se ochladilo, začalo zase sněžit a na vršku Lysí nám fučelo skoro 17m/s. No a neuběhl ani další týden a vyrážím s Majzlíkama směr Ostaš, kde nám krásně svítí sluníčko a tak se necháme unést. Zvolíme téměř letní oblečení a bouldrujem, co to jde. Každý tak nějak něco kloudného uchvátíme. Zasmějeme se, nabereme energie ze sluníčka a razíme domů. Nebojte, už se blížím ke konci. Do dnešního dne jsem stihnul už jen jeden Škrovád a jednu Ostaš, kde sem podrtil dva bouldříky. Jeden za 7A a druhý 7B a pak už se jen plácal a snažil se něco urvat. Večír vyčerpán a znaven jarním klimatem zalezu k Barče do pelechu a usnu jako budulínek. Za dva dny, když se mi zahojí prsty a ukecám Marka k záškoláctví Razíme na Ostaš. Ale co Bůh nechtěl a ani já ne,většina bouldrů, co sem chtěl zkusit je vlhká a nebo zelená a tak se jen tak plácám a plácám, hecuji Marka, který zde podrtí pěkný vzdušný bouldříky a razíme sportovní jízdou směr Letohrad. V sobotu už jenom zkusím něco povylézt na Českém poháru v Lomnici nad Popelkou. Ale moc se nedaří. Moje hlava je totálně blbá a tréma je silnější než má koncentrace, takže se mi nepodaří ze sebe vydat všechno a padám a padám. Nakonec končím jako třetí nepostupující do finále a smutný odjíždím směr Choceň, kde se s Brambůrkou účastníme Paroplavebního plesu. Zde si razantně spravíme oba dva náladu a v nedělních brzkých hodinách zaleháme do pelechu…

Nateklo

Nějak minulý týden jsme se s Rockhansem domluvili, že půjdem na ledy. Dostal jsem typ že natekl Votrubcův lom ale prej to není ještě na tahání od spodu. Ale to nám vůbec neva a tak házíme vercajk do auta a razíme. Cestou do lomu vidím na cestě zajice a říkam Honzoj, že to je nějaký divý, jakto že ještě neutekl a tak do něj začnu lechce šťouchat nohou a Honza na to nech ho nevídíš, že hraje mrtvího!! Říkám ty on to asi nehraje on je a otočím ho na krofky a je to jasny je nafouklej jak volejbalka:D. Tak razíme dál. Hned jak se před náma otevře ta zeď jsme nadšení vypadá to na 25 metrů lezení paráda...ještě že jsem vzal to 70metrové lano a dá se tu v pohodě jistit. Nezahálíme a neztrácíme čas. Nejprve dáme jeden směr přes krásný píšťaly, v kterým nám pěkně nateče.. Jen co zklepnu už vysím v další cestě, tentokrát v takové ledové noze ta je poněkud lehčí takže se v tom oba s Rockhansem proběhnem a je to. Jako poslední volime uplně levou stranu ledu což je, míň nateklá a převyslá část stěny. Nahoře když v posledních metrech této cesty zatínám cepín do ledu mně slušně natejka ale valím dál. Za celou dobu lezení se nám nic nestalo až na kousek ledu co Rockhansoj lehoučce rosekl pusu ale to už u ledolezení tak chodi. No pak už to jen zbalíme a vidáváme se domů. Zajic tam leží stále a zdá se čím dál víc nafouklý:D.

GPS Zbiroh

Jak někteří zasvěcení víte, tak se pracuje na zbrusu novém průvodci na Zbiroh. A tak jsem dostal nápad ,aby jsme drželi krok s okolním světem a nebyli jen zaostalí klasici, přidat GPS souřadnice těch hůř nalezitelných nebo málo známích veží. A tak jsme jednoho krásného dne s Háčkem vyrazili směr Zbiroh. Hned jak vystoupíme z auta zapínám vypůjčenou GPSku a razíme k první veži což je Král. Nejprve jsem si myslel, že budu každou vež zvlášť přepisovat, ale pak jsem našel funkci uložit bod a je to. A už jen proběhnout celý Zbiroh dokola podle naší přesně naplánované trasy a je to všechno uložené i na pár Horezdarek jsme se zmohli!!! Ušli jsme zhruba 7km užili si spusta srandy a získali krásné podklady do průvodce. Tady jsou:

GPS Zbiroh

Král N: 50°37´18,3´´

E: 015°12´08,4´´

Královna N: 50°37´18,7´´

E: 015°12´08,4´´

Nikitova lebka N: 50°37´20,3´´

E: 015°12´01,4´´

Jakubice N: 50°37´16,1´´

E: 015°11´58,0´´

Dešťovka N: 50°37´16,5´´

E: 015°11´57,2´´

Kašpárek N: 50°37´16,9´´

E: 015°11´55,4´´

Hroch N: 50°37´19,3´´

E: 015°11´55,4´´

Kalvan N: 50°37´16,8´´

E: 015°11´46,8´´

Papaláš N: 50°37´21,6´´

E: 015°11´45,6´´

Fanfán tulipán N: 50°37´21,6´´

E: 015°11´41,5´´

Nová věž N: 50°37´22,8´´

E: 015°11´44,9´´

Qvakinuv sarkofág N: 50°37´22,9´´

E: 015°12´44,5´´

Tulák N: 50°37´24,0´´

E: 015°11´37,6´´

Mechová věžička N: 50°37´25,4´´

E: 015°11´37,9´´

Hřebenová věžička N: 50°37´24,3´´

E: 015°11´17,2´´

Kunhůta N: 50°37´26,4´´

E: 015°11´23,7´´

Hradní vežička N: 50°37´25,8´´

E: 015°11´29,7´´

Dobrák N: 50°37´28,5´´

E: 015°11´37,4´´

Zambie N: 50°37´29,3´´

E: 015°11´35,6´´

Vyšehrad N: 50°37´30,9´´

E: 015°11´35,6´´

Kamelot N: 50°37´30,0´´

E: 015°11´41,4´´

Saská věž N: 50°37´29,7´´

E: 015°11´41,4´´

Hodná Danna N: 50°37´28,7´´

E: 015°11´49,6´´

Soukromá N: 50°37´27,7´´

E: 015°11´54,3´´

Poradní N: 50°37´26,4´´

E: 015°11´57,7´´

Sněm N: 50°37´24,0´´

E: 015°12´00,0´´

Srnčí polovež N: 50°37´20,3´´

E: 015°12´04,1´´