pondělí 30. listopadu 2009

Jizerky


Včera večír když jsme se vracel z Krkavky jsem volal Háčkoj, že opět otevřeli Souš a jestli nevyrázíme lízt do Jizerek! On sohlasil a tak druhý den ráno čili dnes ráno razime po půl devatý. Cestou se rozhodnem, že to zakotvíme dole pod nosem a půjdem směr Novoroční vež. Když se blížíme polní cestou na místo vydíme řadu čerstvě spadaných větví a olámaných stromů. Háček se začíná bát,aby nám v háji něco nespadlo na hlavu já se bojím o auto a tak ho raději ještě přeparkuji doprostřed louky. Během pár miut už stojíme pod Novoroční a Háček se pouští do cesty "Koktejl" VI. Jen co to dolezem tak se pustím do "Hodinoví cesty" V-VI z 66. roku. Jo a jen pro zajímavost v jizerkách se nepoužíva saská stupnice ani žádná jiná nýbrž Welzenbachova která je jen do stupně VIc. No poté co dolezu tak se přesouváme pod Oltář kde si postupně střídavě(jak jsme napsali u našich cest ve vrcholovce vytáhnem cesty: "Letní sen"VIc(7+) ale bylo to nejtěžší 7+ který jsem kdy lezl fakt hukot. Pak příjde na řadu "Idyla" VIb a ta se stane osudná jak mně tak mému lanu. Já si vní roztrhnu prst do krve a cestou pěkně značim Háčkoj chyty no a poté se mě podaří při pádu nádherně rozškubnout lano který jsem dnes rozbalil a liboval si jak krásně jde snim manipulovat. Pak si dáme "Výplach mozků" VIb (nejhezčí cesta dne). No a než si stihnu zbalit věci tak si Háček na sólo vyžabkuje "Dávnou zem"VI. Pak už následuje jen přesun na Kaztaelnu variantu "Převyslé cesty" VIb a hurá domu.

čtvrtek 26. listopadu 2009

Když srdce zabolí, pak skála povolí


Těd jsem dloho nic nenapsal, zaprvé se nic moc zajímavého nestalo a za druhé nějak nebyl čas. Před 14 dni jsem tejden makal v našem hlavním městě a můžu vám upřímně říct, že ty lidi co tam žijou jsou opravdu magoři!!! Během pobytu tam, jsem se zůčastnil drytool závodů kde jsem skončil druhej hned po Míroj Matějcoj. Celej tejden jsem tam arbajtil s Frantou Čepelkou a je to opravdu týpek no hold když bíla musí ven tak se není co divit! Poté sem zavítal na dva dny k polskejm sousedům, na jejich žulové skalky (Sokolíky). No a došel jsem k závěru že poláctví není národnost nýbrž zaměstnání. Ale během mých dvou vyjezdů se mi podařilo krásně na dva pokusy nakrokovat jedno luxusní 7c tak doufám, že když bude počasí přát tímto stylem tak tam brzy zavítám a na třetí pošlu do deníčku. O týden později jsem vyvezl Turnováky a Barču opět na sokolíky kde jsem si prvním pokusem prolezl další 7c a v druhým ostrým jsem vypadnul pod řetězem pak už nebyla nálada na další pokus a tak sem se plácal v něčem lehčím! Tak snad tam o vejkendu zavítam a něco přelezu. No a včera jsem vyrazil ve složení Pavlik, Míra a já opět na drytool závody do Prahy. No a jak jinak by to mohlo dopadnout než, že Krkonošáci to tam všechno Pražákům vyžrali Míra zlato, já stříbro a Pavlik bronz. Během závodů jsem se dozvěděl nepříjemou věc ale určo se sní nějak srovnám. A tak jsme se rozhodli vyrazit do Semil, kde přespim u Míry a ráno vyrazime na Krkavku, ale naštěstí když se ráno proberem je tak krásně a sucho že by byla škoda se vrhnout do té temné diry a tak volíme s Mirou náhradní plán a razíme směr Sušky. Na rozlez si dáme "Super Majora" VIIIc. Pak mi Míra nacvaká "Vertikálu"IXc a já se jdu pokusit o flash. Cesta je to krásna, technická po malejch jebkách, zhruba v půlce cesty se dá orazit za krásné žáby a pak to začne, sekvence několika kroků po opravdu malých jebkách. Podařej se mě přeskákat a následuje poslední krok a bylo by posekáno ale bohužel jsem malej dám si nízko nohy a do tý pozitivní dvojprdy nedošáhnu a padám, chvilku orazim dolezu to překontroluji si program a jedu dolů. Mezitim dorazí Béda a míra si snim dá "Klikatou" a "Břízkovou" a razíme na můj druhej pokus. Už odzačátku lezu nejistě a lechce se klepu. No ale naštěstí jem si to krásně vymyslel a bouldřik překonám vpoho pak už jen jeden dlouhej nátah do obliny a odlez od posledního do dobrejch.Pak na otoč skáču dolů a jsem napůl štastnej. Sice jsem o něco přišel pro mě dost důležitého ale o chuť trávit svůj volnej čas ve skalách, smrdět vlhkostí mít špínu za nehtam a užívat si života se stejnými blázny do písku jako jsem já mě neopustila. Sice život není fér ale je důležitý si ho užívat SAVANA.

středa 4. listopadu 2009

Strong boys



Tak v pondělí jsem vyrazil s Mírou a Nedorim na Krkavku. Pro mě to byla v letošní sezoně premiera. A abych řekl pravdu stálo to zaprd v každym kroku jsem se bál, že si zase vyrazim zub a nebo si to zasejc seknu někam do těla!! No ale na dnešní odpoledne, jsem se domluvil s Mirou na treninku unás na bouldrovce a bylo to vydařený ruce mně bolej jak svině. A nic se nám nestalo!! A i srandu jsme přitom zažili.

neděle 1. listopadu 2009

Nabytá sobota a hafo cestování.

Ve středu sem dovrtal vše na Vodní Kačce. A už jen čekám až to vyschne a půjde to přelézt. Tady je jednoduché Topo s předběžnou klasou!

No a ted už něco k sobotě. Vstáváme brzo ráno a razíme do Jaroměře na takový menší závody, ikdyž konkurence byla slušná, přijeli lezci jako je Dalibor Muráň, Havrďák a další. Bab tu bylo míň, ale první trojka byla dost vyrovnaná! U bab po kvalifikačkách padnul jedinej top a to diky Gabině Vráblíkové. Chyt před topem spadla Katka Záhorová a Barča ten chyt bohužel jen tečla a kvůli tomu skočila celkově třetí a pořadí se po Finálovce vůbec nezměnilo, ikdyž Katka dolezla stejně jak Barča, která celou cestu lezla vyrovnaně a napohodu. Chlapů kvalifikačku toplo 9 a do finále pustili 10 lidí. Finálová cesta vypadala luxusně a bylo vidět, že už od začátku se bude muset jet a nedělat chyby. Jelikož jsem kvalifikačku přelezl nejrychlejc jdu na finálovku jako poslední. Jsem slušně nervozní a necejtim se úplně v pohodě, stále mně bolí kotník. Začátkem cesty se projdu v pohodě v první bouldříku se mi nepovede dát patička a vyvlajou mi nohy. Takže visím na hraně za půlčlankový lišty a houpu se jak opičák. Naštěstí jsem od Majzlika okoukal, že když si člověk mocně zařve, dokáže masakry. Napotřetí se trefím na vrut nohou a rychle mastím za potlesku dál, pak příjde před druhým bouldřikem jediný místo, v kterým se dá sklepnout, jenže je zapotřebí se vyvěsit za levou patičku a to mi nejde, takže valím dál a pochvilce pádám a je z toho ošklivé páté místo. Rychle se sbalíme, skočíme do auta a už s Barčou valíme s větrem o závod do Semil na bouldr závody O zlatou lezečku. Dorázíme 45 minut před koncem a rychle se zapojujem, já dam během půl hoďky všech 19 bouldrů OS krom jednoho skoku, kde my smekne lezka. Barča nakonec vybojuje druhý místo. Já neměl povolenej start, tak pomáhám stavět finálovej boulder, kterej se nám s Mírou nadmíru povedl!! Počkáme na vyhlášení a hurá na poslední slanění našeho oddílu. Cestou nás zdrží stádo divokejch, uteklejch, bílejch krav, který nedonutí uhnout ani mocný zatroubení klaksonu, svícení dalkovými svetli najíždění na ně. Jediný co zabere je pořádně otůrovat auto a hurá, pokračujem dál. Když dorazíme pod skálu, kde se tahle sláva koná, vidím tam sedět pouze 4 totálně vykašeny trpaslíky(Háček, Doubek, Pigi a Kuba), jelikož zbytek oddílu se neshodli s předsedou a odešli. Chvilku s nima debatíme(což neni moc jednoduché), pak mně Háček vezme na sólo, mokro, noční vejlez na Strážník. No a na závěr se pobavíme Kubovým pádem kamsi dotmy ze stráně a hurá domů.