Hned druhý den aprílového měsíce nám počasí ukázalo zač je toho loket a zase nám začlo chumelit.... a tak z lezení venku nic nebude, a proto beru Marka a razíme pracovat na Vodní kačku. Jelikož vršek je celý porostlý mechem, z kterého neustále stéká tající sníh a zamokřuje většinu cest, rozhodli jsme se dnes vzít do ruky krumpáče a lopaty a vrhnout se maličko upravit ten zelený porost. Po dvou hodinkách házení a praní se s totalně promrzlou hlínou se nám podařilo částečně omezit stékaní do cesty. Pak se vydáváme ještě na obhlídku okolních skal. Podaří se nám najít ještě dvě skály, na který by šli nějaký ty cestičky- zde přikládám ilustrační foto z mobilu.
Druhý den nám konečně počasí přeje a my se vydáváme směr Paňťák,
kde se máme sejít s Mirou a
Pavlikem. V Železném brodě mně začne drnčet v kapse mobil s infem, že je Paňťák totalně plnej a Sušky jak by smet. A tak volíme náhradní plán a to Bezděčín, který je odsaď nedaleko. Po příjezdu hned pádíme do skal. Zde je liduprázdno a krásně ticho. Hnedle vybalujem vercajk a pouštíme se do lezení. Vylezeme zde: Vzudšnou cestu VIII,Hráčskou vášeň VII, Opilcuv sen VIIc, Raport VIIIb a s Mírou dáme trapný pokusy pěkně na toproupek v Šatovisově Xb. Pak už hurá domů. Kluci se ještě před zastávkou domů odpojí a razí směr Sušky. Další den když se brzy ráno v 11 hodin vyhrabem z postele a na snídanoobědváme vyrazíme zase na Vodní kačku. Já Markoj nacvakám "Rampu McKvaka" 7+ Pak si přesedu do vedlejšího zatím projektu a chystám se ho nafotit. V prvním ostrým pokusu mu přemrznou prsty a bohužel padá v bouldřiku. A tak pustí Barču která se krásně probojuje spodní mokrou pasáží, ale bohužel v půlce cesty jí totalně přemrznou prsty a tak se nechá spustit dolů. Na řadu opět nastupuje Marek, který se v tom tentokrát projde jako by se nechumelilo a je tu hnedle druhý přelez této krásne cesty:D. Potom se už já pouštím do krokování a čištění mého projektu. Spodní část jde v klidu, pak příjde ono hluché místo, v kterém delší dobu laboruju, ale nakonec příjdu na správný program a postupuju v mém průstupu dál. A za chvilku jsem až u řetězu a jsem nucen jet dolů a domů, jelikož mý oba spolulezci jsou promrzlí na kost(úměrně tomu, jak dlouho dole čekali). Říkám si škoda, možná by to dneska pustilo, ale co zejtra nebo pozejtří bude taky den. Hned jak přijedem domu hodím sprchu, zalezu do postele a koukam na něco na počítači. A v tom mě bleskne hlavou, že ono je dneska vlastně 4.4.,
což je poměrně krásný datum a pak mně ještě napadne, že by mohlo do zejtřka zachcat a mohl bych zas pár dní čekat než to vyschne. A tak uplácím Marka bílou čokoládou a vyrážíme opět a zase směr Vodní kačka. Hned se pouštím do onoho projektu, cvakám jeden nejt za druhým, odfukuju, pak si mocně zařvu v bouldru a on pustil. V duchu si řikám" hlavně to teď neposer, víš jak to umíš!! Zklidni se a lez opatrě dál." Ale co čert nechtěl z dobrýho madla po prvím bouldru následujou težší kroky. Až k řetězu se leze po oblinách a nechce to uspěchat. Jenže já magor jsem to uspěchal, blbě šáhnul a fuk ho dolů. V tom se celým údolím Jizery hrnou sprosté nadávky a výkřiky. Nechám se spustit dolů, lehce se uklidním, namotivuju se a valím bez zastavení jen z dvouma malýma zaklepaní až k řetězu, který cvakám a mocně si zařvu, že se to podařilo. A je tu krásna lajna nejspíš za 9- s názvem "Skrblík".
Poté jsme se vydali prozkoumat jednu skálu, o které vím už dlouho jelikož je nedaleko Drytoolove oblasti Na mejtě. Tato skála má podobný materiál jako je jizerská žula. Vede zde na ní jediná cesta po dvou hodně starých rezavých skobách!
