V pátek ráno se probouzíme s Barčou, posnídáme trochu jogurtu s müsli a zajedem pro mou "milovanou" sestru do vrchclábe! A pak to všechno může začít.
Vyrážíme směr Malá Skála, ale pořád netušíme, kam to vlastně bude. První zastávka je Panťák, ale jen co zajedem na parkoviště, rychle řadím zpátečku a už letíme směr Hodkovické Kvočny. Po chvilce pátráni a pomoci přítele na telefonu dorážíme do bodu Béé. Barča ještě chvíli otálí v autě a já už okukuji první směry. Plotny to jsou krásné, ale chytu opravdu pomálu, my však neleníme a nalejzám do první cesty Dilema za VIIIb-c přes tři kroužky. Po chvíli boje a zapálených lejtek sedím na vršku a do akce nastupuje Brambůrka, která bez větších problémů také přelézá. Než Barča zabalí saky paky, já už okukuji další směry. Po chvilce doráží i Barča a hned ji posílam na prvním konci lana do nějaké zamešené VII. Kruh má v cuku letu, ale dál to už moc nejde. Po chvíli pokoušení a lehkých nadávek ji naháním do podobné cesty, ale už za VIIb. V té dolezá až těsně pod slaňák, ale mokro a mech jí nedovolují pokračovat. Tak aby si spravila náladu a i krásně zalezla, posílám ji do dvou krásných V. Jedna přes 2Q a druhá přes 3Q. V těch už není jediný problém a přebíhá je jak laňka a já jak zdatný srnec zaní :D !!! Potom už si jen dávám na dolezení cestu Ztrácené a Nalezené VIIIb a vyrážíme směr Rokytnice. Ale to bych nebyl já, kdybych nevymyslel ještě nějakou krásnou zastávku a tou jet Drábovna. Tu jen tak proběhnem, pokoukáme, pokocháme a razíme už skoro úplně domu s malinkatým zdržením na parkáči u Panťáku, kde prohazujem pár slov s Mírou a Nervem.
V sobotu ráno, teda skoro v poledne, vylejzáme z postele, poobědváme a se slovy "vemu ti deku jen si tam hajneš a můžeš se učit, já tam ten kruh utemuju a mám to za chvíli hotový" vyrážíme do skal, ikdyž tyhle slova sem moc nesplnil.... snad už mi bylo odpuštěno! A tak jsme tedy kde jinde než na Zbirohu. Po cestě do skal potkáváme místního hospodskýho a ten s úsměvem na tváři povídá "nebyl si tu posledně s blondý nou?" mlčky přidám do kroku, abych byl co nejdřív ve skalách. Mířím přímo k Maturitnímu masivu, kde mám už dva roky rozdělanej projekt. Ještě než se stihnu navázat, z lesa se vynoří zajímavej človíček jménem Písčák nebo co? Po chvilce mi dojde, že ho znám z vrcholovek a on přesně ví, kdo jsem já, což je potěšující. Ač je na Zbirohu krapek mokřejš než by mělo být, nahaním ho do mé cesty Rolnička Hmmm za IV. Borec to zdolává, ale brblá si pod vousi (který nemá) něco o podhodnocený klase, načež mu Barča s úsměvem povídá, ať se nediví, že u jsme takový. Tak se navážu a naběhnu do místa, kde mám zavrtáno. Lezení to je pěkný. Ke kruhu asi tak za V-VI. A tam zjišťuji, že má slova o ležení a učení se nesplní. Protože letos byla zima dlouhá a mrazivá, nějak se bojím sedět jen tak v expresce a navrtáváku. Tak mě Barča musí po celou dobu temování držet. Chuděra tam pěkne vymrzla. Po neúplném utemování z důvodu nedostatku olova dávam pokus, ale jelikož se mi moc nechce padat do toho kruhu, když jestě není zabetonovaný, tak slézám dolů se slovy "je to mokrý, necháme to proschnout a pak to půjde". Sice jsem sám zvědav, jak to půjde dolíz, ale jak říká můj děda jde všechno jen se musí chtít! Pak ješte chvilku kvakéřím, dávám nějaký dvě plotýnky, vyběhnu si na druhý pokus Mírovu novou cest Bouldrové móresy za V, skočím se zapsat na Soukromou a pádíme na Sušky za klukama. Volám Nervoj, kde to vlastně jsou a zjistím, že u Vegi. Vybíháme dřevěný schody a už vidím tu zrzavou palici a vím, že to jsou naši semiláci s Honzou Dupalem.Honza pronáší pár vtípků a pak razí s manželkou domů. My scházíme dolů a vymejšlíme akci na večer. Nerva napadlo jít se učit Eskimáka k Jířanoj do bazénu a tak valíme do salewy pro kajak a pak směr bazén. Voda je docela teplá, 20° , ale okolní vzduch má podstatně míň. Asi proto,že je už 9 večír. Po pár pokusech a nezdarech výrážím promrzlý na kost domů.Ještě že mám tak hodnou Barunku a v autě se topí o sto šest. Večír zalézáme hnedle do postele.
V neděli ráno zjištujeme, že nám nějak do postele vytekla matonka a je všechno mokrý. Čekáme na oběd a razíme směr Panťák, kde je ovšem tolik lidí, že se nám tam nechce lízt a tak volíme náhradní plán a to Kalich, kde jsem od letoška novým správcem. Míříme na masiv jménem Hnízdečko lásky, kde se nám moc moc líbí. Dáváme si cesty Milión osamělích žen VII a Srdcová hrana VIIb. Obě krásné cesty v krásne oblasti s krásnym správcem!!!!! Pak se jěště přesouváme na Broučka, kde si na dolezení dáváme opět krásnou cestu s originálním názvem SZ cesta za IV a valíme do Semil, kde už na Barču čeká vlak do Letohradu. A na mně Míra, se kterým vyrážím na Panťák. Cestou potkáváme u veteriny spolulezce Honzy Dupalovího- Nerva. Hned jo ukecáme a přesedá k nám do auta a tím pádem se stává naším jističem. Jako mzdu dostane tatranku. Míra vybíha kout, aby sme si mohli navěsit lana na průstup do našich cest. Já mám zálusk na Tůtač
a Míra na Dítě představ, oboje Xb. První do stěny nastupuju já, ale rychle zjištuji, že mám slabé prsty a budu si muset počkat. Míra se dá na průstup a zjistí, že by to mělo jít, tak jde do vostrýho pokusu a má to doma. A takhle krásně skončili tři dny kvakera. Sice s bílou drogou na rukach i pod nosem, ale bylo krásně.
Žádné komentáře:
Okomentovat