Kite

Večír na diskošce v Bozkově se domluvíme s Nervem a Jířanem na tom, že si půjdem hrát s křidlem. Odpoledne okolo půl třetí máme sraz za Vysokým na křižovatce a hned se to rozbalí skoušíme se to učit ovládat a hrát si s tím bohužel fouká slabý vítr a tak na tom nejde vůbec kravit. A to jsem s sebou najivně táhnul lyže i když není snih:D. Když se začne stmívat dostanu chuť se aspoň trochu projet na lyžích a tak ukecám Jířana, aby mně přivázal za jeho auto a trošku mě potahal po louce. První jízda , lehce se bojím a jen tak opatrně smejkám tu trávu. Ale pak se hned rozjezdím a stříhám jeden oblouk za sebou podívejte se sami.

Vánoce po lezecku

Je 24.12 půl osmé ráno a já se deru z postele, skáču do auta a valim si to do Semil pro kluky. První kdo nastupuje je Vatrásek pak nabíram Pavla,Štěpindu a Míru. A je to jsme celá posádka tak hurá do Skaláku na mši a procházku po skalách. V 1O to začne mocným zařváním toho fousatýho horolezeckýho kněze pak smeknem, a on povídá cosi z bible. Zapalíme svíčku za zemřelé lezce pokecáme se známíma popřejem si krásný vánoce a hurá směr Zbiroh a štědrodenní výstup. Autem si zajedem pekně až pod hrad a valíme ke Kunhůtě bohužel, když k ní dorazíme zjistíme, že je celá pokrytá centimetrovou vrstvou ledu. A já si nechal ty nový pykle doma ach jo! Tak volíme nahradni plán a to, že si dáme normálku aspoň na Hradní věžičku, která je taky velice pokrytá ledem ale nějak se s tim poperem a jsme nahoře. Kde si pěkně dáme čajík, cukroví, pokecáme o sezoně, kolik jsme toho chtěli vylízt a zkusit a jak na to bylo málo času. A pa už hurá domů k rodině na věčeři a rychle trhat papír a hledat své dárky:)

Zimní hrátky a radovánky

Včera jsem měl chutě vyrazit do Semilskýho lomu na ledy a pozlobit nové cepíny, ale nějak se nepodařilo tam natéct vetší rampouchy a tak volíme náhradní plán procházka po Zbirohu a drobné skotačení s autem. Mám jeden nápad a to, že si vylezeme na Poradní normálkou, ale nějak se nám nedaří zdolat. V létě jinak primitivní rajbáček, který se teď v zimě změnil na brutální ledovou klouzačku. Dnes se mi dokonce urobila na podrážce lezeček ledová krusta. A začínám zjišťovat, že to nepůjde dolů Pavlik volí komínovou variantu, ale nedaří se ani jemu a tak zvolíme ústup v podobě Tarzaního skoku. Pak se chceme přesunout k Hrochoj a obhlídnout bouldrovou paseku, ale Štěpindoj se nedaří vyškrábat jeden kopeček a stále padá a padá:D. Chvilku si zablbnem u Hrocha a pak se jdem kouknout pod Myslivečka kde naleznem krásnou lajnu ihned bežíme pro košte , čistíme a připravujem na zejtřejší polezenici. Večír dáme pokr a hurá do hajan. Dnes ráno to vypadá s lezením zle nejprve hodně sneži a váháme jestli jet nebo ne. Potom nepustěj Štěpindu nýbrž musí vykonávat domácí práce:(. Ale nakonec se s veškerou výbavou nacházíme pod naším šutrem a zjištujem, že je to lechce vlhké a tak čistíme, plácáme a pudrujeme dětským zásypem. První pokus vypadá zajímavě ruce jedou jak po slyze ale já se nevzdávám a bojuji. Nakonec padám, zřejmě v klíčovém kroku pak jde na pokus Pavlik a poté se celý proces sušení pudrováni a plácání opakuje takhle to proběhne několikrát a, když už se zdá že to pustí začne dojit se sněhem a je po nadějích. Cestou do Semil se ještě stavujeme na krádež vanočního stroměčku jelikož byŠrejmovi jinak měli dárky pod nedořízlou špičkou smrčku od dědy. Ještě před odjezdem domů se zastavím v SBS trochu se doboldruju a razím dom užívat vánoční pohody a klidu.

Otevření mojí skialpové sezóny

Ve čtvrtek se dohaduju s Mírou, že vyrazíme na noční skialpy, přespíme na boudičce, dáme jedno, dvě piva na Dvoračkách a ráno si pěkně pochodíme po kopcích. Všechno to zní jako krásnej nápad.Ještě se to zlepšilo o to, že s náma vyrazil Háček kterej ale musel jet večír domů. Plán trasy nahoru máme jasnej: auto necháme u dolní lanovky a na pásech vyjdem nahoru na Lysou. Pak traverz do sedla a svezem se dolů na Dvoračky. Při sjezdu na Dvoračky si krásně zaskotačíme. Na Dvoračkách jen co si sednem tak před nás postavěj pivo a mi pijem vykládáme a pijem:D. Nějak se dostaneme k tématu Lezec.cz a Háček nahlasí panák rumu a prej, že mi musí něco říct:D ale o tom až příště. No nebudu sem moc psát jak to vypadalo na Dvoračkách jen si udělejte každej obrázek sám, víc vám napoví videa:D Jo a ráno z chození moc nebylo jelikož Háček mi omylem večír nebo ráno dle pohledu odvezl moje pásy a bylo poptákách tak volíme lyžovaní, ale z toho moc nebylo. Dvakrát jsme sjeli sjezdovku a byli zmrzlí jak psi hovínko tak jsme skočili do auta a mizeli spát a spali celej den:D.

MíraŠampon

Hledání prváčů Klokočí.

Po včerejším velkém výprodeji a polezení na Dlouháči, vykalení flašky vínka s Mírou jsme se rozhodli, že ráno vyrazíme směr Klokočí do jednoho údolí. Jen co vlezem do lesa začíná nás bolet za krkem jak furt čučíme po novejch směrech na který se na jaře vrhnem!! První si zadám smyčkou zadávačkou , údolní stěnku na Tajtrlíka. Naše další zadávací zastávka je u neznámého masivu kde si vyberu cestu středem stěny minimálně na 5 kruhů a Míra hranu odemě. Zadáme smyčky a razíme dál cestou. Ještě zaberem dva směry a užíváme si hafo srandy. Kroutíme hlavou nad cestama který vytvořil jak řekl Míra "zabiječ směrů" alijas "Petr podlaha pod každým " neboli Špek. Člověk kolem těch jeho cest může chodit celej život a stejně se do nich neodváží a když tak to je sebevražda, jelikož k prvnímu vysoko, pod druhým podlaha, pod třetím kousek na zem a zvršku, no au lepší nepadat! No ale abych to shrnul je to tu nádherný, vysoký, rukou člověka takřka netknutý jednej kdo tu řádí je Špek a Pepis. No už aby bylo jaro tešim se až se údolím bude ozývat tlukot palice a mocné nadávaní prvovýstupců. Tak a rychle domů uvést se do nočního spánku a najaře ťuk ťuk.........

Velkej výprodej!

V uterý mi píše Míra, ze je ve středu v Liberci velkej výprodej jedný nejmenovaný outdoorový firmy (máme zakázáno o tom mluvit, bylo to jen pro zvaný:-) ). Ve středu vyzvedávám Pavlika hned u školy, pak Míru a razíme směr Liberec. Přijíždíme do Turnova, pěkne si zpomalíme na radaru, minule nas přesně tady předjel nejakej magor z Pardubic a pekně ho to blejsklo, haha. No a už jsme kousek před náměstím...před náma Daewoo Tico...před ním kousek stojící auto, já ho videl, ale řidička toho Tica ne...respektive dost pozdě. Pískačky a rána jak z děla. Popis řidičky: alespoň tak jak jsme si stihli všimnouti. Stará paní..by voko mezi 65 a smrtí, na hlavě parádní baretek. Její první reakce když to naprala do toho auta? Vteřinu se nic nedělo a v zápětí se podívala do zpětného zrdcátka a srovnala si svůj baretek, kterí ji tim nárazem zřejmě sjel více do čela,než by chtěla. I když je nepěkné smáti se cizímu neštěstí, posádka našeho vozidla propadá v záchvat smíchu, to prostě nešlo. Radši to rychle objet a pryč, svědectví snad nebude potřeba. Jsme v Liberci, v GPSce máme napsané souřadnice místa výprodeje, které doma opsal Míra, pohoda. Navádí nás to dost za Liberec a je to divný, posílá nás to na lesní cestu s žlutou turistickou značkou, fakt offroad. Já mam ale rád takový terény a tak to tu nešetřim, i když je to dost divný, že by se tudy jelo k nějakýmu skladu. 3kilometry relíčko jak prase, jen štěrk,listí, obrovský rygoly na vodu, prohrabem se všude. Pak přichází i brod a za chvilku se ocitáme kdesi v lesích Jizerských hor. Míra hlásí, "jooo, tady jsem byl jednou na kole", no super,ale tady to asi fakt nebude. Zato tu jsou parádní bouldry a tak si zapisujeme souřadnice s tim, že se sem někdy vrátíme na pořádný bouldering. Vracíme se tou samou cestou, Míra volá bráchoj, kterej upřesní adresu, která je nakonec stejne asi špatně. No prostě, po chvilce bloudění a pár telefonátech jsme na místě. Nakoupili jsme za slušný ceny, to jo. Takhle má vypadat výprodej. Např. já si koupil mikinku za 900,- která normálně stojí 2500,-, víc ale nesmi říct...pššššt:-) Pak už jen razíme do OC Nisa na pizzu a pak na Dlouháč na stěnu, zabušíme a jedeme dom. No dom..k Míroj, kde to teď sepisuju a kde dnes spím. Zejtra jdem na romantickou vycházku do Klokoček. Tak to byl zas den....

Stáré vrcholovky

No a je to tu,dnes nám začalo sněžit a snad už nám hory,skály,lesy zakryje na pár měsiců bílá peřina. Jelikož se nudím tak jsem našel na bouldrovce staré poničené vrcholové knižky co kluci za své roky lezení nasbírali. No a tak se tu s váma s několika kouskama podělim. Nejstarší zápis co tu je, je z 69 ale nedokázal jsem přijít na to z jaké veže a jaké lokality! Je to dost zajímavé si pročítat zápisy staré několik desítek let. Číst ta jména známých i neznámých osobností pískařské hystorie!!! A představovat si jak asi vypadali ty všechny veže na které vedli dvě cesty a všude bylo spousta volných směrů!!! No nic až zas něco vyhrabu tak to jsem dám!!
Druhý nejstarší Muchova vež Kalich 1971 prví zápis poslední 1999
Zbiroh Dvoj veží totálně zničená
Nejstarší kousek.

Noční výstup na věž

Dnes se mi ozval nějakej týpek na můj izerát, kterej jsem si dal na lezce na prodej mích piklů. A tak jsem se sním domluvil, že se dnes sejdem a dlouháči a o si je ode mě koupí. Tak volám Pavlikoj, Štěpindoj a ještě dáme vědět Vatráskoj a razíme směr Dlouhý most trochu zabušit. Po třech hodinách a prodeji piklů razíme domů a mě cestou napadne super myšlenka, a to zastavit se na Zbirohu a dobýt Krále. Ale jěště před naším extrémním :-D výstupem se stavíme na Malý Skále v sokolovně, kluci si daj jedno Rohožský řezaný já pito a ještě do sebe kopnem klobásu z dvouma krajícema. Ve 22:00 jsme pod Králem vybavený dvěma čelovkama a jednou baterkou bez baterek, která stejně svíti. Rychle se navážu a lezu ke kruhu pohoda po lištičkách a dokonce suchejch!!! Od kruhu do dvojspáry kde střídáš žabky s pěstmi a klíčem na závěr ale čím vejš si a čím víc se blížím tomu kdybych vypadl tím je jistější, že bych dopadl na podlahu těsně před výlezem. Do podvrcholového sedla se už i docela bojím je to fakt nějaký slizký asi to bude tím, že celej den pršelo. ALe co vyhoupnu se navršek udělám štand a rychle dobírám Pavlika ten se tím projde jakoby nic i nějakou tu žábu vloží!(no je to kluk šiková ješte chvilku a stane se z maglajzisty klasik), pak se pouští do akce Vatrásek ale bohužel nedaří se mu po lištách nastoupit tak se odvazuje a pouští Štěpindu. Tomu to letos leze ostošest a tak je navrcholu cobydup. Na vrcholu se rychle zapíšem a hurá ke slaňáku. No ale to by nebyl Štěpinda kdyby něco nepoprděl."Ten vůl mi s úsměvem řekl, že nechal v kruhu karabinu což je docela problém páč slanění je na druhou stranu. Jen co sjedem dolů obouvám zpět lezečky a vydávám se sólo pro karabinu. U kruhu jsem hned a dóle skoro rychleji kousek poslezu a pak skáču. No a pak jsem už jen odvezl kluky dom, dovezl sebe a ještě ted mám radostný usměv na tváři páč já Zbiroh miluju a hlavně takovýhle akce, je to supr. Už aby bylo jaro a já tam mohl tlouct jeden kruh za druhým!!!

Jizerky

Včera večír když jsme se vracel z Krkavky jsem volal Háčkoj, že opět otevřeli Souš a jestli nevyrázíme lízt do Jizerek! On sohlasil a tak druhý den ráno čili dnes ráno razime po půl devatý. Cestou se rozhodnem, že to zakotvíme dole pod nosem a půjdem směr Novoroční vež. Když se blížíme polní cestou na místo vydíme řadu čerstvě spadaných větví a olámaných stromů. Háček se začíná bát,aby nám v háji něco nespadlo na hlavu já se bojím o auto a tak ho raději ještě přeparkuji doprostřed louky. Během pár miut už stojíme pod Novoroční a Háček se pouští do cesty "Koktejl" VI. Jen co to dolezem tak se pustím do "Hodinoví cesty" V-VI z 66. roku. Jo a jen pro zajímavost v jizerkách se nepoužíva saská stupnice ani žádná jiná nýbrž Welzenbachova která je jen do stupně VIc. No poté co dolezu tak se přesouváme pod Oltář kde si postupně střídavě(jak jsme napsali u našich cest ve vrcholovce vytáhnem cesty: "Letní sen"VIc(7+) ale bylo to nejtěžší 7+ který jsem kdy lezl fakt hukot. Pak příjde na řadu "Idyla" VIb a ta se stane osudná jak mně tak mému lanu. Já si vní roztrhnu prst do krve a cestou pěkně značim Háčkoj chyty no a poté se mě podaří při pádu nádherně rozškubnout lano který jsem dnes rozbalil a liboval si jak krásně jde snim manipulovat. Pak si dáme "Výplach mozků" VIb (nejhezčí cesta dne). No a než si stihnu zbalit věci tak si Háček na sólo vyžabkuje "Dávnou zem"VI. Pak už následuje jen přesun na Kaztaelnu variantu "Převyslé cesty" VIb a hurá domu.

Když srdce zabolí, pak skála povolí

Těd jsem dloho nic nenapsal, zaprvé se nic moc zajímavého nestalo a za druhé nějak nebyl čas. Před 14 dni jsem tejden makal v našem hlavním městě a můžu vám upřímně říct, že ty lidi co tam žijou jsou opravdu magoři!!! Během pobytu tam, jsem se zůčastnil drytool závodů kde jsem skončil druhej hned po Míroj Matějcoj. Celej tejden jsem tam arbajtil s Frantou Čepelkou a je to opravdu týpek no hold když bíla musí ven tak se není co divit! Poté sem zavítal na dva dny k polskejm sousedům, na jejich žulové skalky (Sokolíky). No a došel jsem k závěru že poláctví není národnost nýbrž zaměstnání. Ale během mých dvou vyjezdů se mi podařilo krásně na dva pokusy nakrokovat jedno luxusní 7c tak doufám, že když bude počasí přát tímto stylem tak tam brzy zavítám a na třetí pošlu do deníčku. O týden později jsem vyvezl Turnováky a Barču opět na sokolíky kde jsem si prvním pokusem prolezl další 7c a v druhým ostrým jsem vypadnul pod řetězem pak už nebyla nálada na další pokus a tak sem se plácal v něčem lehčím! Tak snad tam o vejkendu zavítam a něco přelezu. No a včera jsem vyrazil ve složení Pavlik, Míra a já opět na drytool závody do Prahy. No a jak jinak by to mohlo dopadnout než, že Krkonošáci to tam všechno Pražákům vyžrali Míra zlato, já stříbro a Pavlik bronz. Během závodů jsem se dozvěděl nepříjemou věc ale určo se sní nějak srovnám. A tak jsme se rozhodli vyrazit do Semil, kde přespim u Míry a ráno vyrazime na Krkavku, ale naštěstí když se ráno proberem je tak krásně a sucho že by byla škoda se vrhnout do té temné diry a tak volíme s Mirou náhradní plán a razíme směr Sušky. Na rozlez si dáme "Super Majora" VIIIc. Pak mi Míra nacvaká "Vertikálu"IXc a já se jdu pokusit o flash. Cesta je to krásna, technická po malejch jebkách, zhruba v půlce cesty se dá orazit za krásné žáby a pak to začne, sekvence několika kroků po opravdu malých jebkách. Podařej se mě přeskákat a následuje poslední krok a bylo by posekáno ale bohužel jsem malej dám si nízko nohy a do tý pozitivní dvojprdy nedošáhnu a padám, chvilku orazim dolezu to překontroluji si program a jedu dolů. Mezitim dorazí Béda a míra si snim dá "Klikatou" a "Břízkovou" a razíme na můj druhej pokus. Už odzačátku lezu nejistě a lechce se klepu. No ale naštěstí jem si to krásně vymyslel a bouldřik překonám vpoho pak už jen jeden dlouhej nátah do obliny a odlez od posledního do dobrejch.Pak na otoč skáču dolů a jsem napůl štastnej. Sice jsem o něco přišel pro mě dost důležitého ale o chuť trávit svůj volnej čas ve skalách, smrdět vlhkostí mít špínu za nehtam a užívat si života se stejnými blázny do písku jako jsem já mě neopustila. Sice život není fér ale je důležitý si ho užívat SAVANA.

Strong boys

Tak v pondělí jsem vyrazil s Mírou a Nedorim na Krkavku. Pro mě to byla v letošní sezoně premiera. A abych řekl pravdu stálo to zaprd v každym kroku jsem se bál, že si zase vyrazim zub a nebo si to zasejc seknu někam do těla!! No ale na dnešní odpoledne, jsem se domluvil s Mirou na treninku unás na bouldrovce a bylo to vydařený ruce mně bolej jak svině. A nic se nám nestalo!! A i srandu jsme přitom zažili.

Nabytá sobota a hafo cestování.

Ve středu sem dovrtal vše na Vodní Kačce. A už jen čekám až to vyschne a půjde to přelézt. Tady je jednoduché Topo s předběžnou klasou!

No a ted už něco k sobotě. Vstáváme brzo ráno a razíme do Jaroměře na takový menší závody, ikdyž konkurence byla slušná, přijeli lezci jako je Dalibor Muráň, Havrďák a další. Bab tu bylo míň, ale první trojka byla dost vyrovnaná! U bab po kvalifikačkách padnul jedinej top a to diky Gabině Vráblíkové. Chyt před topem spadla Katka Záhorová a Barča ten chyt bohužel jen tečla a kvůli tomu skočila celkově třetí a pořadí se po Finálovce vůbec nezměnilo, ikdyž Katka dolezla stejně jak Barča, která celou cestu lezla vyrovnaně a napohodu. Chlapů kvalifikačku toplo 9 a do finále pustili 10 lidí. Finálová cesta vypadala luxusně a bylo vidět, že už od začátku se bude muset jet a nedělat chyby. Jelikož jsem kvalifikačku přelezl nejrychlejc jdu na finálovku jako poslední. Jsem slušně nervozní a necejtim se úplně v pohodě, stále mně bolí kotník. Začátkem cesty se projdu v pohodě v první bouldříku se mi nepovede dát patička a vyvlajou mi nohy. Takže visím na hraně za půlčlankový lišty a houpu se jak opičák. Naštěstí jsem od Majzlika okoukal, že když si člověk mocně zařve, dokáže masakry. Napotřetí se trefím na vrut nohou a rychle mastím za potlesku dál, pak příjde před druhým bouldřikem jediný místo, v kterým se dá sklepnout, jenže je zapotřebí se vyvěsit za levou patičku a to mi nejde, takže valím dál a pochvilce pádám a je z toho ošklivé páté místo. Rychle se sbalíme, skočíme do auta a už s Barčou valíme s větrem o závod do Semil na bouldr závody O zlatou lezečku. Dorázíme 45 minut před koncem a rychle se zapojujem, já dam během půl hoďky všech 19 bouldrů OS krom jednoho skoku, kde my smekne lezka. Barča nakonec vybojuje druhý místo. Já neměl povolenej start, tak pomáhám stavět finálovej boulder, kterej se nám s Mírou nadmíru povedl!! Počkáme na vyhlášení a hurá na poslední slanění našeho oddílu. Cestou nás zdrží stádo divokejch, uteklejch, bílejch krav, který nedonutí uhnout ani mocný zatroubení klaksonu, svícení dalkovými svetli najíždění na ně. Jediný co zabere je pořádně otůrovat auto a hurá, pokračujem dál. Když dorazíme pod skálu, kde se tahle sláva koná, vidím tam sedět pouze 4 totálně vykašeny trpaslíky(Háček, Doubek, Pigi a Kuba), jelikož zbytek oddílu se neshodli s předsedou a odešli. Chvilku s nima debatíme(což neni moc jednoduché), pak mně Háček vezme na sólo, mokro, noční vejlez na Strážník. No a na závěr se pobavíme Kubovým pádem kamsi dotmy ze stráně a hurá domů.

Vodní kačka

Tak a máme tu sychravo a na písek se nedá! Co dělat nuda je velká a chuť po lezení ohromná. Už o prázdninách jsem si u nás za humny vyhlídnul jednu skalku a teď když už je 14 dní takhle ošklivo a ten náš Krakonoš nám posíla mlhu z hor a bílou sračku. Vyrážím. Minulé úterý razím na prvni obhlídku hodim si to ze shora proslanim to a okouknu co a jak. Pak otečkuju kam nejty a jen tak to přelezu abych plus minus věděl klasu. Večír si domluvim se Samešákem vrtajdu na ponděli a těším se až budu držet tu zbíječku v ruce a pomalu se zabořovat do tý vlhký skály! Dneska stávám a rázím s taťuldou vrtat. Nejprve se pustím do cesty s pracovním názvem "Rampa MC kvak" asi 8- uvidim až to dám na kusovku, zatim jen za vlhka s vrchnim. Po chvíle vrtáni se najednou začnu vznášet nahoru, určo nic neprasklo pač vysim 10 metrů nad zemí a dle zákonu gravitace bych padal dolů. Hned my proběhne hlavou jmeno Hák a pak vyjdou slova z úst "nechmě seš vůl sem se lekl" a hned sem o půl metru níž. Chvilku s nim a Žábou kecáme zbalíme vercajk a hurá nabijet baterku a dát něco teplího na žaludek. Odpolko razím už bez taťky na dalši cestu s pracovním názvem "Ňouma" předběžná klasa 6. Po chvilce vrtáni se mi při poslední direčce vybije baterka a mně nezbyde nic jiného než jít domů ta zima je svině a baterka jde brutálně rychle do kelu. No ted ležim v posteli a dobijim baterky na zejtřek. Kdy se jdu vrhnout na cestu s pracovním názvem "Strýček skrblik" asi 9- uvidíme ale i kdyby ne tak to bude nádherná routa!!! A proč ty kačerovský názvy? No je to prosté a jednoduché skála se jmenuje Vodní kačka i když nevim proč žádnou sem tam nepotkal jediný co jsem viděl ve vodě bylo poskakovat jednu krásnou fenečku labradorky.