čtvrtek 26. listopadu 2009

Když srdce zabolí, pak skála povolí


Těd jsem dloho nic nenapsal, zaprvé se nic moc zajímavého nestalo a za druhé nějak nebyl čas. Před 14 dni jsem tejden makal v našem hlavním městě a můžu vám upřímně říct, že ty lidi co tam žijou jsou opravdu magoři!!! Během pobytu tam, jsem se zůčastnil drytool závodů kde jsem skončil druhej hned po Míroj Matějcoj. Celej tejden jsem tam arbajtil s Frantou Čepelkou a je to opravdu týpek no hold když bíla musí ven tak se není co divit! Poté sem zavítal na dva dny k polskejm sousedům, na jejich žulové skalky (Sokolíky). No a došel jsem k závěru že poláctví není národnost nýbrž zaměstnání. Ale během mých dvou vyjezdů se mi podařilo krásně na dva pokusy nakrokovat jedno luxusní 7c tak doufám, že když bude počasí přát tímto stylem tak tam brzy zavítám a na třetí pošlu do deníčku. O týden později jsem vyvezl Turnováky a Barču opět na sokolíky kde jsem si prvním pokusem prolezl další 7c a v druhým ostrým jsem vypadnul pod řetězem pak už nebyla nálada na další pokus a tak sem se plácal v něčem lehčím! Tak snad tam o vejkendu zavítam a něco přelezu. No a včera jsem vyrazil ve složení Pavlik, Míra a já opět na drytool závody do Prahy. No a jak jinak by to mohlo dopadnout než, že Krkonošáci to tam všechno Pražákům vyžrali Míra zlato, já stříbro a Pavlik bronz. Během závodů jsem se dozvěděl nepříjemou věc ale určo se sní nějak srovnám. A tak jsme se rozhodli vyrazit do Semil, kde přespim u Míry a ráno vyrazime na Krkavku, ale naštěstí když se ráno proberem je tak krásně a sucho že by byla škoda se vrhnout do té temné diry a tak volíme s Mirou náhradní plán a razíme směr Sušky. Na rozlez si dáme "Super Majora" VIIIc. Pak mi Míra nacvaká "Vertikálu"IXc a já se jdu pokusit o flash. Cesta je to krásna, technická po malejch jebkách, zhruba v půlce cesty se dá orazit za krásné žáby a pak to začne, sekvence několika kroků po opravdu malých jebkách. Podařej se mě přeskákat a následuje poslední krok a bylo by posekáno ale bohužel jsem malej dám si nízko nohy a do tý pozitivní dvojprdy nedošáhnu a padám, chvilku orazim dolezu to překontroluji si program a jedu dolů. Mezitim dorazí Béda a míra si snim dá "Klikatou" a "Břízkovou" a razíme na můj druhej pokus. Už odzačátku lezu nejistě a lechce se klepu. No ale naštěstí jem si to krásně vymyslel a bouldřik překonám vpoho pak už jen jeden dlouhej nátah do obliny a odlez od posledního do dobrejch.Pak na otoč skáču dolů a jsem napůl štastnej. Sice jsem o něco přišel pro mě dost důležitého ale o chuť trávit svůj volnej čas ve skalách, smrdět vlhkostí mít špínu za nehtam a užívat si života se stejnými blázny do písku jako jsem já mě neopustila. Sice život není fér ale je důležitý si ho užívat SAVANA.

Žádné komentáře:

Okomentovat