Jížní Tyrolsko

Den 1.
Vstávám v půl čtvrtý, jelikož odjíždím směr jižní Tyrolsko, kde mně čeká spousta zajímavých věcí. V 5 hodin nasedám do auta k Danu Polmanovi, který je šéfredaktorem časopisu Lidé a Hory. Hned vyrážíme směr Rozvadov a pak dál až do italského městečka jménem Prád a rychle se ubytovat do hotelu Štern. Dan razí na kolo a já usínam v posteli. Okolo sedmé hodiny se setkávám se zbytkem účasníků zájezdu. Krátké seznámení, pokusení se zapamatovat jména a hurá na večeři. Fotografem celé akce je Daniel Prošek, kameramanem Miroslav Souček a jeho žena a hlavním organizatorem akce je Ladislav Jirsko, který s sebou má dlouholetého přítele a bývalého profesionála Horské služby Jaromíra Charváta a také redaktora Jana Valu. Z večeře se vracíme chvilku před půlnocí s úplně přecpanými žaludky a uleháme.
Den 2.
Vstáváme okolo 8, rychlá snídaně a potom pořádný záhul na kole do vesničky Sulden. Starší část výpravy razí normální cestou po krásný horský silničce, ale já spolu s Kurtem a Danielem, kteří oba jezdí výborně na kole a účastní se pravidelně závodů, volíme jinou trasu, ve které jsme během 22 kilometrů nastoupali 1400 metrů a já celej vyflusanej dorážím k restauraci Yak and Yetty, kde se zase řádně nafutrujem a poté razíme do místních lázní, kde se brodíme po stehna ve 4 stupňové vodě. Pak už jen hodně svižný výstup k chatě Bayer Hüte 3019m.n.m, kde se během dvou hodin ocitáme. Zde je krásný výhled na Ortler, bezmála 4OOO metrů nad mořem vysokou horu. O pár hodin později doráží i zbytek party a my se můžem jít navečeřet a po desatý hodině uleháme. Já nemůžu usnout a skoro do 12 počítám ovečky.
Den 3.
Budíček ve 4 ráno. Rychlá snídaně, ustrojení se do sedáku a hurá na Ortler. Na vršek nás doprovází zkušený Horský vůdce Kurt Ortler. Na vrchol se vydáváme normální cestou, kde je pár lehkých lezeckých pasaží, několik přechodů přes menší trhliny a prudké stoupaní k vrcholu. Na vrcholu se nám neskytnul jedinečný výhled. Pak se rychle zapíšu do vrcholovky a jupí dolů. Do Suldenu dorážíme až po páté hodině a ihned se vydáváme na cestu ke Třem Čimám, kde bydlíme na chatě Auronzo Hūte 2333m.n.m, kam dorážíme až hodně po deváté hodině. Dáme si rychlou večeří a hurá do pelechu.
Den 4.
Budíček v 8 hodin, malá ale vydatná snídaně, sbalit rychle vercajk a pak už jen nedočkavě čekám na Chrástova Hanze. Chrustot k nám doráži po 9. a rychle se seznamujem. Po cestě na chatu pod Třemi Čimi, která se nachází ve výšce 2405m.n.m, se ptám co vlastně polezem a s netrpělivostí čekám na odpověď. Po pár vteřinách se dovídám, že jdeme lízt Fantoma 7c+ a že hned první délka je za 7b+. Dost znervozním, jelikož jsem nepočítal, že polezu cestu nad skoro hranicemi svých možností a že hned první délka bude tak težká. K obědu si dávám jen malou porci špaget a pak hurá do stěny. Chris stoupá velice rychle a v cestě vypádá, jak kdyby lezl po žebříku pro jabka. Já jsem čím dál víc nervózní, zaprví z těch všech fotografů, za druhý z toho že mám lízt tak těžkou cestu a za třetí, že lezu s lidrem Salewi. Naštěstí po pár metrech to ze mě spadne a já se v první délce procházím úplně bez problému. Chris se stále ptá, jestli je vše Oka a jak se mi to líbí. Jediná škoda je, že si nemůžeme dát všechny délky a že kousek pod nejtěžší délkou to zapíchnem a razíme dolu. Mně se podařilo všechny délky dát bez odsednutí a sem na 200% se sebou spokojenej. Pak už se jen sami s Chrisem vydávame k chatě a já musím celou dobu debatovat německy a sám jsem překvapen, jak se mi to daří. U chaty se setkávám s Dupalem s kterým prohodím pár víceméně nedůležitých věcí a razíme do Bolzana. Zde se ubytováváme v luxusním hotýlku jménem Hanny. Následuje rychlá sprcha a přesun ke stolu na večeři, u kterého se potkávám s Kárlem von Bahnhofem a kde se taky řádně přejím, jelikož dostanem několik chodů a pár flašek vína. Okolo 11. ulehám do postele a těším se na další den.
Den 5.
Budíček před sedmou, následuje vydatná a chutná snídaně a poté přesun na Rosengarten, kde chvilku čekáme na Chrise. Pak se vyvezem za 11 éček lanovkou, skoro pod nástup cesty Moulin rouge 7b+. Mimochodem těch 11 éček je cena celého mého pobytu zde. Po chvilce chůze se nacházíme pod cestou. Už od pohledu je vidět, že tahle skála má úplně jiný charakter a že je zde hodně volných kamenů. První délka se mi moc líbí, jelikož se zde leze několika metrovou spárou a já si schutí můžu zakřičet Ropuchen Frogen. Pro ti, kteří neznají tuhle hlašku prones Háček v Sedmihorkách, když jsem mu oznámil, že pojedu s Chrustotem lízt do Dolomit a že jsem zvědavej, jak se s nim budu dorozumívat. V týhle cestě dáváme 5 lanových délek a pak, jelikož už nám nezbývá čas, frčíme dolu. Následuje rozloučení s Chrisem a rychlý přesun do Bolzana na oběd, kde mně s Danem čeká zbytek party. Okolo 4. vyrážíme směr Nová paka, kde mě snad bude čekat po půlnoci taťulda a doveze mně domu, kde musím šoupnout pár fotek a tenhle članek na blog pak se sbalit, jelikož v 7 vyrážím směr Letohrad, kde se Škorpilovic rodinkou vyrážíme na vodu.