Auto má novej fráček!!!

Jížní Tyrolsko

Den 1.
Vstávám v půl čtvrtý, jelikož odjíždím směr jižní Tyrolsko, kde mně čeká spousta zajímavých věcí. V 5 hodin nasedám do auta k Danu Polmanovi, který je šéfredaktorem časopisu Lidé a Hory. Hned vyrážíme směr Rozvadov a pak dál až do italského městečka jménem Prád a rychle se ubytovat do hotelu Štern. Dan razí na kolo a já usínam v posteli. Okolo sedmé hodiny se setkávám se zbytkem účasníků zájezdu. Krátké seznámení, pokusení se zapamatovat jména a hurá na večeři. Fotografem celé akce je Daniel Prošek, kameramanem Miroslav Souček a jeho žena a hlavním organizatorem akce je Ladislav Jirsko, který s sebou má dlouholetého přítele a bývalého profesionála Horské služby Jaromíra Charváta a také redaktora Jana Valu. Z večeře se vracíme chvilku před půlnocí s úplně přecpanými žaludky a uleháme.
Den 2.
Vstáváme okolo 8, rychlá snídaně a potom pořádný záhul na kole do vesničky Sulden. Starší část výpravy razí normální cestou po krásný horský silničce, ale já spolu s Kurtem a Danielem, kteří oba jezdí výborně na kole a účastní se pravidelně závodů, volíme jinou trasu, ve které jsme během 22 kilometrů nastoupali 1400 metrů a já celej vyflusanej dorážím k restauraci Yak and Yetty, kde se zase řádně nafutrujem a poté razíme do místních lázní, kde se brodíme po stehna ve 4 stupňové vodě. Pak už jen hodně svižný výstup k chatě Bayer Hüte 3019m.n.m, kde se během dvou hodin ocitáme. Zde je krásný výhled na Ortler, bezmála 4OOO metrů nad mořem vysokou horu. O pár hodin později doráží i zbytek party a my se můžem jít navečeřet a po desatý hodině uleháme. Já nemůžu usnout a skoro do 12 počítám ovečky.
Den 3.
Budíček ve 4 ráno. Rychlá snídaně, ustrojení se do sedáku a hurá na Ortler. Na vršek nás doprovází zkušený Horský vůdce Kurt Ortler. Na vrchol se vydáváme normální cestou, kde je pár lehkých lezeckých pasaží, několik přechodů přes menší trhliny a prudké stoupaní k vrcholu. Na vrcholu se nám neskytnul jedinečný výhled. Pak se rychle zapíšu do vrcholovky a jupí dolů. Do Suldenu dorážíme až po páté hodině a ihned se vydáváme na cestu ke Třem Čimám, kde bydlíme na chatě Auronzo Hūte 2333m.n.m, kam dorážíme až hodně po deváté hodině. Dáme si rychlou večeří a hurá do pelechu.
Den 4.
Budíček v 8 hodin, malá ale vydatná snídaně, sbalit rychle vercajk a pak už jen nedočkavě čekám na Chrástova Hanze. Chrustot k nám doráži po 9. a rychle se seznamujem. Po cestě na chatu pod Třemi Čimi, která se nachází ve výšce 2405m.n.m, se ptám co vlastně polezem a s netrpělivostí čekám na odpověď. Po pár vteřinách se dovídám, že jdeme lízt Fantoma 7c+ a že hned první délka je za 7b+. Dost znervozním, jelikož jsem nepočítal, že polezu cestu nad skoro hranicemi svých možností a že hned první délka bude tak težká. K obědu si dávám jen malou porci špaget a pak hurá do stěny. Chris stoupá velice rychle a v cestě vypádá, jak kdyby lezl po žebříku pro jabka. Já jsem čím dál víc nervózní, zaprví z těch všech fotografů, za druhý z toho že mám lízt tak těžkou cestu a za třetí, že lezu s lidrem Salewi. Naštěstí po pár metrech to ze mě spadne a já se v první délce procházím úplně bez problému. Chris se stále ptá, jestli je vše Oka a jak se mi to líbí. Jediná škoda je, že si nemůžeme dát všechny délky a že kousek pod nejtěžší délkou to zapíchnem a razíme dolu. Mně se podařilo všechny délky dát bez odsednutí a sem na 200% se sebou spokojenej. Pak už se jen sami s Chrisem vydávame k chatě a já musím celou dobu debatovat německy a sám jsem překvapen, jak se mi to daří. U chaty se setkávám s Dupalem s kterým prohodím pár víceméně nedůležitých věcí a razíme do Bolzana. Zde se ubytováváme v luxusním hotýlku jménem Hanny. Následuje rychlá sprcha a přesun ke stolu na večeři, u kterého se potkávám s Kárlem von Bahnhofem a kde se taky řádně přejím, jelikož dostanem několik chodů a pár flašek vína. Okolo 11. ulehám do postele a těším se na další den.
Den 5.
Budíček před sedmou, následuje vydatná a chutná snídaně a poté přesun na Rosengarten, kde chvilku čekáme na Chrise. Pak se vyvezem za 11 éček lanovkou, skoro pod nástup cesty Moulin rouge 7b+. Mimochodem těch 11 éček je cena celého mého pobytu zde. Po chvilce chůze se nacházíme pod cestou. Už od pohledu je vidět, že tahle skála má úplně jiný charakter a že je zde hodně volných kamenů. První délka se mi moc líbí, jelikož se zde leze několika metrovou spárou a já si schutí můžu zakřičet Ropuchen Frogen. Pro ti, kteří neznají tuhle hlašku prones Háček v Sedmihorkách, když jsem mu oznámil, že pojedu s Chrustotem lízt do Dolomit a že jsem zvědavej, jak se s nim budu dorozumívat. V týhle cestě dáváme 5 lanových délek a pak, jelikož už nám nezbývá čas, frčíme dolu. Následuje rozloučení s Chrisem a rychlý přesun do Bolzana na oběd, kde mně s Danem čeká zbytek party. Okolo 4. vyrážíme směr Nová paka, kde mě snad bude čekat po půlnoci taťulda a doveze mně domu, kde musím šoupnout pár fotek a tenhle članek na blog pak se sbalit, jelikož v 7 vyrážím směr Letohrad, kde se Škorpilovic rodinkou vyrážíme na vodu.

HOT NEWS!!!

Takže čerstvé informace z Dolomit!!! Venoušek právě dolezl. Lezli Fantoma 7c okolo pěti délek?!? (Nestihl to počítat:D) Venda lezl všechno na druhým za Mr. CH. a v ničem neseděl...ŠIKULKA!
Moc nechápu, proč jela taková výprava fotografů, když ani jeden z nich nepovylezl, takže fotili jen první délku zespoda...Ještěže Mr. CH. nám Venouška fotil zvrchu. A co víc? Teď jede do Bolzana do hotelu, kde se naloží do vany, psychicky se začne připravovat na zítřejší (lehčí) cestu, zašprechtí si a dá si véču za trilion salewou těžce vydělaných éček.
+ drby: Mr. CH. je velice sympatický a pořád kouká po ženskejch !!! :D

Jak se má Šampik

Snad mi nikdo nebude mít za zlé, když zde budu stručně informovat, co nakonec Šampik leze v těch Dolomitech s tím slavným Christophem Hainzem. Před chvilkou jsem dostal informaci od Barči, že Venda vzkazuje, že lezou, či polezou Fantoma 7c a Moulin Rouge 7b. Pár minut googlení a už jsem zas o něco chytřejší. Takže:

"Fantom"= Das Phantom IX+ v severní stěně čimy Grande (Grosse Zinne) na Tre Cime di Lavereto. Cestu udělal právě Christoph Hainz v roce 1995. Nějaké info a topo zde

Moulin Rouge IX- na Roda di Vael je též z dílny Christopha a to z roku 2002. Má okolo 450 metrů a krásných 11 délek lezení. Topo zde
Tak doufejme, že jim vyjde počasí a že nám ten fousáč neutahá Šampona:) Tož ať jim to jde!

Informátor a hacker Míra;)

K.A.L.I.C.H.

V pátek ráno se probouzíme do slunného poledne, a proto neváháme a vyrážíme do skal. Dnes je na programu Kalich. Jen co se vydrápeme k nejbližší skále, Váša už je navázanej a zkouší nějaký mokrý VIIc přes kruh. To ho bohužel nepouští. Takže je na řadě Marek, který je nahnán do "SZ cesty" na Broučka za IV. Po tom co mu tam Váša namódí smyčku, Marek přelejzá s prstem v nose. Jenže ještě neumí udělat štand, a proto Váša sóluje na vršek "Cestou pod slaněním" a dobírá mě nahoru. Teď je opět na řadě Váša, takže běžíme přes půl Kalicha až k Baronově věži, kde na nás čeká vytoužená VIII "Pivo nedonesly". Když se Venoušek navazuje, přiřítí se banda důchodců a důchodkyň a když se mě jedna paní ptá, jestli mladík poleze, tak jí s úsměvem odpovím, ať si chvilinku počká, že mladík se jen obuje a de na to.Na to po mě mladík vrhne vražedný pohled, ale nenechá se před staříkama zahanbit. Zdolává první kruh (stařenky si oddechnou), druhý kruh (já si oddechnu), nad druhým do toho mladík hupsne (stařenky s úděsem vydechnou), ale pak už to za potlesku všech přítomných dolézá na vrchol. Dav se rozejde a de na to Marek. V pohodě přebuší všechny těžký místa, akorát nad placatým vrškem mu zůstává rozum stát. Proto ho Váša malinko vytáhne a du na to já. Vlastně jsem to samé v bledě modrém...ikdyž na tom vršku jsem si počínala nadějněji. Tak a teď je zase na řadě Marek. Váša ho posílá do mokré V na Fakíra. Marek si to vyběhne, že to ani nepobíráme. Když tam lezem my, vůbec nechápem, jak to, že se nebál v mokrým rajbáku, koutku a při cvakání kruhu z mokrejch chytů...nj borec:) Poté jsme zase běželi (doslova) za Vendelínem směr Hnízdečko lásky, kde si Marek pokusí vytáhnout svojí první VII "Milion osamělých žen". No a jak jinak, než že to Marek opět v pohodě vylezl. Morálu má za tři a chladnou hlavu si udržel i při těžším výlezu na vrchol. Za ním se opět doplácáme my s Vášou a opalovačka na vršku může začít. Mohla by začít, kdybych tam nebyla s fanatikem Venoušem a pošukem Markem, kteří zas musej jít lízt...Takže du asi na hodinu jistit Vášu v "Cestě věčných křenů" od Mr. Haksona a V. Vančury. Člověk by řekl, že to ten Vančura už někdy lez, ale fakt to tak nevypadalo :) Po půl hodině čekání, až Váša vyroste, se mu podařilo zdolat klíčové místo a pak už jen nepříjemný dolez na vršek. Marek si to opět!!! dal luxusně a já to taky nějak přelezla...
No a tím jsme zakončili příjemný den na Kalichu...
Barča (jelikož Venoušek teď zdolává vrcholy Dolomit)

Kalich

Konečně Zbirůžek

A je to tu! Počasí se umoudřilo, neprší a konečně svítí ten puchejř na obloze a je teplo. Dnes ráno razím do Jilemnice na úřad, pak k očnímu a hurá směr má nejoblíbenějši oblast. Sice včera malinko sprchlo, ale až na pár vyjímek je vetšina věcí suchá. Jako první cestu si dávám "Severo západni roh" na Nikitovu lebku, pak pokračujem k Hrochovi, kde si šoupnu "Plazivku převislou" VII, pak jěště "Kolmou" a její variantu. Marek se tu pokouší o Plazivku, ale bohužel je malý. Barča vyčkává na něco jiného. Poté následuje přesun k Samotářovi a při cestě k němu náhodou narazím na věžičku, u který jsem v životě nebyl. Hned jak si jí všimnu, zahazuji baťoh a už se hrnu nahoru do kopce a pak se hned sápu na vrchol. Po otevření vrcholovky se dovídam, že jsem na Nové veži a vylezl jsem sem "Starou cestou" za IV. Hned hulákám na Barču s Markem, ať vemou špagát, že je sem doberu. Během pár minut všichni stojíme na vrcholu a já zapisuju pro letošek Horezdarku neboli Savanu. Pak následuje přesun na námestíčko k Vyšehradu. Cestou tam objevuji nádhernou stěnu, kde půjdou minimálně dvě luxusni cesty přes kruh. Bohužel je tahle stěna mokrá, takže si ji musím nechat na příště! Po chvilince se nacházíme na náměstíčku, kde Barča s Markem po sobě pohazují šišky a vymýšlí s nima různý kokotiny. Já si mezitím vyběhnu na Sebasitana "N.C." a velím přesun ke Kopčemovu doupěti. Zde přelejzám:"Dlouhou plotnu", "Kostitřase", "Mamutí stezku", "Sestupovou" a potom se mi zde podaří udělat cestu s názvem "Nech ty kozy" za zbirošských III (Fb 6A+). Marek si vyleze Kostitřasa,Mamutí stezku a společne s Barčou dlouhou plotnu. Pak všechno zdokumentujem a razíme k Vraždě na něco dobrýho a jednu točenou čurabelku!! Ale jelikož nám to ještě nestačí vydáváme se zabouldrovat do SBS, kde se pořádně doděláme. Někteří do krve a hurá dom a do postele.

Závody a polezeníčko

V pátek ráno razíme ve složení Barča, Marek, druhá mamka a já směr Rakousko na závody Petzen Climbing Trophy. Jelikož to jsou pouze juniorské a dětské závody, nemůžu se účastnit, a proto na mě připadá role trenéra, svačináře a řidiče. Cesta tam je příjemná až na malé zdržení v Mikulově. Jak všichni víte, městská policie nesmí měřit radarem, aniž by tento měřený úsek neoznačila značkami. Pokaždé když tuhle značku vidím si říkám jaký debil by jí mohl přehlídnout a nechat se obodovat a pokutovat. Ale náhodou se mi to podařilo. Jedu si takhle 70sátkou, jelikož je povolena a hned za značkou 50 stojí dva stopaři, na které mávám, abych zpestřil zdlouhavou jízdu. Po asi 100 metrech stojí policista s plácačkou a zastavuje mně. Hned mi povídá že jsem jel 6O km/h v obci a tudíž mi uděluje pokutu a připisuje body. A pak se mě ještě zeptá, proč jsme nezpomalil, když jsme na toho policistu mával. On ten šmejd radarovej byl zalezlí v křáčí za billbordem a ještě ho kryli ti stopaři. Pak už bez problémů dojíždíme na místo, stavíme stan a hurá na první část závodů. Jako první máme

na řadě rychlost. Markovi se podaří dostat do semifinále, které ho čeká druhý den. Barča zrovna rychlost moc neumí, páč kdo jí zná ví, že je spíš vytrvalostní typ a že leze jako šneček. Druhý den máme na řadě obtížnost, která se Markovi moc nepodařila, jelikož v první cestě uspěchal krok do malého bočáku a padá tři chyty pod topem. V druhé cestě, kterou měl podobnou s Barčou, leze krásně, ale nakonec doplatí na špatné postavení nohou a padá. Je z toho krásné 17. místo. Barča leze vyrovnaně a je nakonec v obtížnosti 9. Pak už jen Marek odleze rychlost a o pár setinek je 4tý. V neděli už nás čekají jen bouldry. První jde Barča, která dává dvě topky a několik zón. Celkem je 10. Poté nastupuje Marek, kterému se vcelku daří a zalézá na 15. místo. Marek končí celkově 8. a Barča 10. Docela vydařené závody. Pak už jen sbalit stany a přesun směr Adlizgraben Po chvilce hledání a projížděním krkolomných serpentín, dorážíme okolo půl dvanácté na místo. Auto zaparkujeme přímo pod Monstrem. Marek a já uleháme ven a holky spí v autě. Ráno se probouzím jako první a vyrážím na průzkum. Většina dírek je zavlhlá a asi nepůjde moc lézt. Poté co se kolem prožene horda Nordikwalkistů a klapáním svých hůlek vzbudí zbytek posádky, si uvaříme super snídani. Já pak ošahám chyty v mém projektu a zjistím, že je nelezitelný. Tak uvrtám Marka do nějaké 8-, kde padá pod druhým hákem, jelikož je to totálně zavlhlý až mokrý. Tak se to jdu pokusit já a padám až u štandu, jelikož nebyl jediný suchý chyt, kterým to cvaknout. Pak se už pouštím do „King Konga“ , kde padám u 4. expresky, jelikož z chytu vytekla voda. Proto volíme ústup do Čech s možnou zastávkou v Krase. Po hodinové zácpě v Brně, kde na konci dostáváme chlazený nápoj se už jen zastavujeme v Globusu, kde si kupujeme něco na zub a ochlazujeme se nanuky. Po 4. hodině dorážíme do Sloupu, kde přelezem nějakou 7 a pak pověsím jeden pytel a hurá do Letohradu.

Polsko podruhéé

Po raním telefonátu s Nedorym, že se dnes nejde na střechu a malým nepohodnutí se semilskými lenochy vyražíme zase směr Polsko. Tentokrát ale až na Sokolíky. Jelikož jsem tu dlouho nebyl, chvilku bloudíme než dojedem pod správné kopečky. Pak
nás už jen obere místní hlídač parkoviště, který chce za jedno zlotý 10 kč. Po chvilce romantické chůze a poobědvání na lavičce se nachazíme pod Sukenicí. Chvilku se rozkoukávame a zjišťujem, že cesta o kterou jsem se dnes chtěl pokusit je vytrhaná a tak z VI.3+ jsi jdu obhlídnout VI.4+/5,
ale v klíčovém kroku je mokrá a tak se rozlejzáme v nějakým VI+, které není zrovna lehké a pak nastává posun na náhorní stranu, kde se chci pokusit o nemožné a to vylézt Bouldrovou cestu jménem "Prostowanie Lasiczek" za VI.5 v polské klasifikaci a ve francouzské 7c/c+. Tuhle cestu před mýma očima kdysi dal na OS Majzlik. Neuvěřitelný se stává pravdou a ja jí 4 pokusem přelejzám. Je to hodně bouldrová cesta z dolezem nezajištěnou žábovicí. Pak už jen něco na dolezení a hurá domůů a oslavovat!

Emigrace k Pšonkům

Jelikož už několi dní u nás panuje jakesi divné počasí, které se každý den po dvanacté hodině pomočí. A tím pádem nám zase znemožní lezení na našem písečku. Rozhodl jsem se emigrovat kousek za hranice na Polskou hrubozrnou žulu, která je odjištěna po metru a rychle schne. Proto dnes v odpoledních hodinách vyrážím směr Skářská Poreba. Sebou beru Barunku a mamču s taťkou na výlet. Skály jsou plně obležený polskými lezci, kteří si tady rozbalili gril a dělaj nám chutě. Nejprve se rozjlejzáme na zdejší krásne hrance. Mezitím k nám dorazí mamča s taťkou, kteří si udělali krátký výlet po místních lesích.
Jako druhou cestu si dáváme míň zajištěnou natahovačku s kejvajícím se asi 15ti kilogramovým blokem na vršku. Poté následuje přesun pod lehčí cestu, kde se mi podaří donutit mamču do sedáku a lezeček a vysílám jí nahoru. Jde jí to krásně až na malé oděrky na rukách. Po chvilce přemlouvání a ukecávaní se mi podaří navlíct i taťku do sedáku, ale bouhužel lezečky mu jsou malé. Jelikož zde je obtížnejší nástup nepodaří se mu nastoupit v jeho botaskách, ale všichni víme, že to, že mu kloužou ty boty, byla spíš výmluva, jelikož můj milovaný taťulda má silu jak bejk a určo by to tam nějak vyrval, ale bojí se vejšek. Pak už si jen vybíhám jeden 7+ koutek, který je slušně zelenej a mokrej. Naštěstí sem si na to za poslední dobu zvyknul a bez jakýchkoliv potíží jsem nahoře. Pak už jen cesta domů a je hotovo.

Watter bouldering in Bor

Už od minulého čtvrtku jsem se zabydlel u mé Barušky. A celou dobu se teším na to, až se udělá kloudně a vyrazíme směr Bor, který je odsaď bliž než od nás. V útery jsem celý nedočkavý, jelikož na skalních oblastech ukazují v lokalitě Broumovska sucho. A tak naplánuju na středu ráno odjezd. Po telefonické dohodě se strejdou Mírou jsme se dohodli, že se v 9 hodin sejdem v Náchodě, kam Míra dorazí vlakem. Ale to by nebylo to naše počasí, aby nám to malinko nezklomplikovalo ještě v úterý večír koukam na počasí, které ukazuje 6mm srážek. A tak se lehce bojím. Ale přesto ráno vyrážíme a jsme v 9 v Náchodě, kde nabírame Mirečka a pak během pár minut jsme na Boru na předepsaném parkingplatze. Při vybalování kolem nás projede auto plny správců z CHKO, který už zde rozdali pár pokut. Po pár minutách svižnejší chůze zacházíme do lesa, kde zjišťujem, že zde pršelo. Asi slušně. Skaly jsou mokré a okolní vlhkost tomu moc nepřidá. Jako první zastávku volíme Titanic, který je hodně mokrý a proto pokračujem dále. Cestou se zastavujem u Polemexu, který je brutalně nachcanej, a proto volíme šutr jménem Monstrum, který by mohl být suchý. Opak byl ale pravdou a je mokrý jako zbytek šutrů, co jsme zatim potkali. Naštěstí se nám podaří zastavit u jednoho relativně suchého, a proto ho řádně obílím a je mi úplně fuk, že za tenhle pidi zájezd vyplácam skoro půl kola mága, hlavně že těm kamínkům pěkně napudruju prdelky a direčky. A je to tu! Daří se mi vylézt první boulder a to "Mouchu na skle" za 6B+, ačkoli je mokrej jak čert, druhým pokusem ho tam posílam. Pak se ještě snažím vyčistit a vysušit toaleťákem cestu vlevo, ale nedaří se. Poté se už jen plácám od kamenu ke kamenu. Vždycky ho krásně obílim, sednu pod něj, sklouznou mi lezečky a zas jdu o kamínek dál. Míra se mezitím uvelebuje pod nejaký 6C+ ale nedaří se. Barča s Markem si tam šoupnou nějaký lehčí mokřejší a zelenější bouldřik a vyrážíme dál. Cestou se zastavujem ještě u Podsvětí, kde je krásná převislá cesta jménem "Luciferuv byč" a ke všemu údivu ani tenhle není suchý. Pak začíná pěkně bouřit a my vyrážíme směr auto s dvouma malýma zastávkama. Nejdřív u krásně mokrého Mortalkombatu, na který si jen krásně šáhnem a poté ještě u Titanicu, kde Míra zkouší starej rest a to "Fintovu hranu" za 7A a já se chci pokusit udržet slizkou a mokrou bouly v "Kosmonautovi", ale nedaří se. Mezitím tam Marek s Barčou kravěj a volej vlastní varianty bouldrů. Mně se pak ještě podaří vylézt, teda spíše proshybovat, cestu jménem "Odveta" za 6A, pěkně OS a razíme už definitivně k autu. Cestou krásně zmoknem. Pak se už jen nasvačíme, hodíme Mirečka zase na vlak a hurá směr Letohrad.