Labáček

V pátek odpolko vyrážíme nakonec do Labáku ve složení Míra, Pavlik a Já. Cesta je příjemná krásně ubíhá, jen se trochu bojíme černých mraků a deště, který nás doprovází. Cestou se stavujeme na Hitler pumpě, kde tankujem a okukujem pěknou pumpařku. Pak už nás čekaj jen dvě krátký zastávky, z toho jedna chtěná a druhá až zas tak né. První je malý nákup v plusu, což je příjemný, protože zde nakupujem samý jídlo a dobrůtky. Pak už jen razíme kousek do Dečína a celou cestu jsme veselí a sršíme vtipem. Když přejedem most v Dečíně a jedem podél Labe takovou úzkou fernetstrase cestou, kde se sotva vejde jedno auto, sundavám pás, jelikož mne tlačí na můj močový měchýř a mě se chce strašne na malou. Těsně před naším cílovým bodem ještě zastavujem pozdravit místního psa Ferdupaka a za lehkého pohvizdu gum se rozjíždíme. Míra haleká jakési pozdravy na nějakou belhající se stařenku a pomateného cyklistu, když v tom vjedem do zatáčky a tam už uprostřed stojí jakási postavička s plácačkou a ukazuje mi, abych zastavil. Jakmile ji zpozoruju, šáhám po pásu, který se zasekává a já musím vypadat šíleně komicky, jak se snim přetahuji. Poté co mu dám veškeré doklady a on si zkontroluje cosi vzádu na SPZtce zeptá se mně s úsměvem na tváři, jestli bych mu mohl ukázat potvrzení od doktora, zda můžu jezdit bez pásů. Já už s menším úsměvem mu odpovím, že to teda opravdu némám a jelikož nejsem těhotný, nesnažím se ho ani ukecávat. Stejně by asi nepochopil, že potřebuju čůrat a nechce se mně jen zastavovat někde vedle cesty. Po vystavení blokové pokuty 500 korun českých a oznámení, že mně na účet přibyly dva body, odjíždíme o kus dál, kde je naše konečná. Tam balíme saky paky a razíme do skal. Jako první úlovek dne se stává "Nová-Stará cesta" na Krabici od sušenek. Poté už valíme na "Zlaté listí" VIIIa, které si dáva Pavlik OS. Míra a Já sme si tenhle onsajt vybrali už před dvouma rokama. Pak ještě posílame Pavlika do nějakých dvou VIIIb a jdem se pustit do "R.I.P" za IXc. Brzo vymýšlím program a dostávám se na vršek. Jedu dolu a na řadu nastupuje Míra. Sedne si v bouldřiku, pak ho hned dá a jedem se prostřídat. V prvním ostrým pokusu si nějak popletu lištičky a padám. Na řadě je Míra, který to hned dá, ale nebýt tak dlouhej, tak se v tom tak neprojde. Já dávam další pokus, ale vysmeknu se z už dobrý lišty a zase pádám. Dám chvilku pauzu a jdem s Pavlikem na nějakou jinou cestu, po návratu do toho nalejzám a myslim si, že už by to mohlo pustit. Ale padám záhadným způsobem u necvaklýho druhýho, pád to nebyl příjemný, jelikož jistič stál za mnou dál od stěny a jak odstoupil, aby to nebyla podlaha, tak se mi podařilo mým přirozením spadnout přímo na lano a jelikož jsem menší postavy a nedošahl jsem na zem, dělám krásnou piruetu okolo toho lana s nasráním se pouštím do dalšího pokusu. A v tom samým místě mě s nabraným lanem vystřelí ruka a pádám až na zem s obmotlím lanem kolem ruky. No a tohle je poslední pokus dne, jelikož už je chvilku před půl desátou a skála zvlhla jak ..... proto razíme radši spát, aby nedošlo k více ujmám na zdraví. Druhý den ráno se probouzíme na pravým břehu, kde máme sraz s rodinkou Mázlovců. Ty nás vytahnou ze spacáků a po malé snídani a zjištění, že sotva hejbu levou rukou a že je modrá jak prase, razíme do skal rozlejzáme se v cestě "Nymfomanka" na Majdalenu za VIIIb. Potom si dáme cestu "Zkouška tvrdosti" taky za VIIIb a přesouváme se na Dolnožlebskou vyhlídku, kde Jíta pokouší "Frankenjuru" a Majzlik "Volný pád", který dá druhým pokusem, obě cesty Xb. Mírá dává krásný a zasloužený onsajt cesty "Igor hnízdo" IXb. Já se tam jen tak povaluju a kecám s Momo jelikož ta ruka bolí jako čert. Na večer jdem ještě bouldrovat na černý bivak, kde se mi podaří ukořistit "Tekutý vosk" 6C a už jen razíme na dobrou večeři do Hájovny a pak na pivko a zelený jablíčka. Krátce po půlnoci mladší část vypravy ulehá, jelikož staříci nevydrželi a odpadli dřív. Ráno nás zbudí Jiťa s Ondrou, ať už jdem lízt. Jdeme k Mravenčí skále, kde si dám jedno VIIb a radši nechám ruku odpočívat. Tak mezitím, co to tam kluci celý oblejzaj, bouldrujem s Ojou a kravíme. Po 3. hodině vyrážíme domů, strhaní jak psi. Cestou si musím koupit redbul, abych neusnul za volantem. Pak už jen vyhodit Míru a Pavlika a Hurá domu. A rada do života: jezděte přípoutaní!